by Heinrich Heine (1797 - 1856)
Translation by Otokar Fischer (1883 - 1938)
Der Philanthrop
Language: German (Deutsch)
Das waren zwei liebe Geschwister, Die Schwester war arm, der Bruder war reich. Zum Reichen sprach die Arme: »Gib mir ein Stückchen Brot.« Zur Armen sprach der Reiche: »Laß mich nur heut in Ruh'. Heut geb ich mein jährliches Gastmahl Den Herren vom großen Rat. Der eine liebt Schildkrötensuppe, Der andre Ananas, Der dritte ißt gern Fasanen Mit Trüffeln von Périgord. Der vierte speist nur Seefisch, Der fünfte verzehrt auch Lachs, Der sechste, der frißt alles, Und trinkt noch mehr dazu.« Die arme, arme Schwester Ging hungrig wieder nach Haus; Sie warf sich auf den Strohsack Und seufzte tief und starb. Wir müssen alle sterben! Des Todes Sense trifft Am End' den reichen Bruder, Wie er die Schwester traf. Und als der reiche Bruder Sein Stündlein kommen sah, Da schickt' er zum Notare Und macht' sein Testament. Beträchtliche Legate Bekam die Geistlichkeit, Die Schulanstalten, das große Museum für Zoologie. Mit edlen Summen bedachte Der große Testator zumal Die Judenbekehrungsgesellschaft Und das Taubstummeninstitut. Er schenkte eine Glocke Dem neuen Sankt-Stephans-Turm; Die wiegt fünfhundert Zentner Und ist vom besten Metall. Das ist eine große Glocke Und läutet spat und früh; Sie läutet zum Lob und Ruhme Des unvergeßlichen Manns. Sie meldet mit eherner Zunge, Wieviel er Gutes getan Der Stadt und seinen Mitbürgern Von jeglicher Konfession. Du großer Wohltäter der Menschheit! Wie im Leben, soll auch im Tod Jedwede deiner Wohltaten Verkünden die große Glock'! Das Leichenbegängnis wurde Gefeiert mit Prunk und Pracht; Es strömte herbei die Menge Und staunte ehrfurchtsvoll. Auf einem schwarzen Wagen, Der gleich einem Baldachin Mit schwarzen Straußfederbüscheln Gezieret, ruhte der Sarg. Der strotzte von Silberblechen Und Silberstickerei'n; Es machte auf schwarzem Grunde Das Silber den schönsten Effekt. Den Wagen zogen sechs Rosse, In schwarzen Decken vermummt; Die fielen gleich Trauermänteln Bis zu den Hufen hinab. Dicht hinter dem Sarge gingen Bediente in schwarzer Livree, Schneeweiße Schnupftücher haltend Vor dem kummerroten Gesicht. Sämtliche Honoratioren Der Stadt, ein langer Zug Von schwarzen Paradekutschen, Wackelte hintennach. In diesem Leichenzuge, Versteht sich, befanden sich auch Die Herren vom hohen Rate, Doch waren sie nicht komplett. Es fehlte jener, der gerne Fasanen mit Trüffeln aß; War kurz vorher gestorben An einer Indigestion.
Authorship:
- by Heinrich Heine (1797 - 1856), "Der Philanthrop", appears in Gedichte 1853 und 1854, no. 12 [author's text checked 1 time against a primary source]
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- by Richard Farber (b. 1945), "Der Philanthrop", 2011 [ voice and piano ] [ sung text not yet checked against a primary source]
Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):
- CZE Czech (Čeština) (Otokar Fischer) , "Lidumil"
Researcher for this text: Emily Ezust [Administrator]
This text was added to the website: 2011-09-26
Line count: 84
Word count: 360
Lidumil
Language: Czech (Čeština)  after the German (Deutsch)
Dvé něžných sourozenců: chuděrka sestra, bohat byl on. Bohatci děla chudá: „Kousek chleba mi dej!“ Chuďasce odvětil bratr: „Dnes aspoň pokoj chci mít. Dnes pánům konšelům strojím svůj každoroční kvas. Z nich jeden má polévku želví, ananas druhý má rád, ten třetí bažanty jídá, nádivku z lanýžů v nich; ten čtvrtý ryby jen z moře, pátý lososa též, ten šestý, ten žere všecko a pije ještě víc.“ Chuděrka chudá sestra šla lačná domů zpět, tam na slamníku si vzdychla, pak nedýchala víc. Což, umřít musíme všichni! Ta s kosou si potom šla pro bohatého bratra, jak pro sestru šla dřív. A sotva ucítil bratr blížit se hodinku svou, hned pro notáře poslal a závěť se diktovat jal: Nadmíru značnou částkou obmyslil správu škol, byl k duchovenstvu štědrý a k menažerii též. Obzvlášť pak pamatoval na zbožné nadání k pokřesťanění židů a na hluchoněmých dům. Svatoštěpánské věži daroval nový zvon, ten váží na pětset centů a nejčistším kovem zní. Zvon je to hlaholící a zvoní nocí dnem; vyzvání, jak byl slavný a jedinečný ten muž; kovovým jazykem hlásá každičký šlechetný čin, jejž kdy prokázal městu i občanům všechněch věr. Ó dobrodinče ty lidstva, jak za živa, ve smrti dál zásluhu mecenášskou nechť vyzvání hlasitý zvon! Byl nákladný pořádán pohřeb — nádhera, přepych a lesk; v pobožné úctě se tísnil a lelkoval sprostý lid. Na způsob baldachýnu byl černý vyzdoben vůz, v třásních mu padaly s boků fábory pštrosích per. Na rakvi stříbrná látka stříbrný kryla plech, na černém podkladu stříbro, to věru byl vybraný vkus. Spřežení šesti ořů pokrýval smuteční flór, dolů až k podkovám splýval jak těžce řasnatý plášť. Černých lokajů průvod těsně za rakví šel; sněžné si drželi šátky před hořem zarudlou tvář. Všech honorací města byl dlouhý, předlouhý voj, kočárů parádou chmurných za nimi drkotal tlum. V tom pohřebním průvodu arci nalézali se též páni konšelé města, však jeden chyběl z nich, žel; to ten, jenž tak vášnivě míval bažanty s nádivkou rád: bylť nedávno před tím zemřel, neb lanýži přecpav se, puk.
Confirmed with Heinrich Heine, Passionál, Praha: Svoboda, 1949. pages 54-58 (Z Básní (1853 a 1854)). Překlad: Otokar Fischer.
Authorship:
- by Otokar Fischer (1883 - 1938), "Lidumil" [author's text checked 1 time against a primary source]
Based on:
- a text in German (Deutsch) by Heinrich Heine (1797 - 1856), "Der Philanthrop", appears in Gedichte 1853 und 1854, no. 12
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- [ None yet in the database ]
Research team for this page: Emily Ezust [Administrator] , Andrew Schneider [Guest Editor]
This text was added to the website: 2019-06-12
Line count: 84
Word count: 335