You can help us modernize! The present website has been online for a very long time and we want to bring it up to date. As of May 6, we are $2,380 away from our goal of $15,000 to fund the project. The fully redesigned site will be better for mobile, easier to read and navigate, and ready for the next decade. Please give today to join dozens of other supporters in making this important overhaul possible!

The LiederNet Archive

Much of our material is not in the public domain.
It is illegal to copy and distribute our copyright-protected material without permission.
Printing texts or translations without the name of the author or translator is also illegal.
You must use the copyright symbol © when you reprint copyright-protected material.

For more information, contact us at the following address:
licenses (AT) lieder (DOT) net
Please read the instructions below the translations before writing!
In your e-mail, always include the names of the translators if you wish to reprint something.

Les larmes de l'ours

Language: French (Français)

Le Roi des Runes vint des collines sauvages.
Tandis qu'il écoutait gronder la sombre mer,
L'ours rugir, et pleurer le bouleau des rivages,
Ses cheveux flamboyaient dans le brouillard amer.

Le Skalde immortel dit : - Quelle fureur t'assiège, 
Ô sombre Mer ? Bouleau pensif du cap brumeux,
Pourquoi pleurer ? Vieil Ours vêtu de poil de neige,
De l'aube au soir pourquoi te lamenter comme eux ?

- Roi des Runes ! lui dit l'Arbre au feuillage blême
Qu'un âpre souffle emplit d'un long frissonnement,
Jamais, sous le regard du bienheureux qui l'aime,
Je n'ai vu rayonner la vierge au col charmant.

- Roi des Runes ! jamais, dit la Mer infinie,
Mon sein froid n'a connu la splendeur de l'été.
J'exhale avec horreur ma plainte d'agonie,
Mais joyeuse, au soleil, je n'ai jamais chanté.

- Roi des Runes ! dit l'Ours, hérissant ses poils rudes,
Lui que ronge la faim, le sinistre chasseur ;
Que ne suis-je l'agneau des tièdes solitudes
Qui paît l'herbe embaumée et vit plein de douceur ! -

Et le Skalde immortel prit sa harpe sonore :
Le Chant sacré brisa les neuf sceaux de l'hiver ;
L'Arbre frémit, baigné de rosée et d'aurore ;
Des rires éclatants coururent sur la Mer.

Et le grand Ours charmé se dressa sur ses pattes :
L'amour ravit le coeur du monstre aux yeux sanglants,
Et, par un double flot de larmes écarlates,
Ruissela de tendresse à travers ses poils blancs.


Translation(s): CZE

List of language codes

First published in Parnasse contemporain, 1866.


Submitted by Emily Ezust [Administrator]

Authorship


Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):


Text added to the website: 2016-01-14 00:00:00.

Last modified: 2016-01-14 18:27:15

Line count: 28
Word count: 244

Gentle Reminder
This website began in 1995 as a personal project, and I have been working on it full-time without a salary since 2008. Our research has never had any government or institutional funding, so if you found the information here useful, please consider making a donation. Your gift is greatly appreciated.
     - Emily Ezust

Slzy medvěda

Language: Czech (Čeština) after the French (Français)

Run král, skald pověstný, kdys kráčel s pustých strání
a moře poslouchal, jak hřímalo o skály,
jak řvali medvědi, jak lkaly břízy v pláni
a září ohnivou v tmách jeho vlasy plály.

Skald nesmrtelný děl: Ký vztek, ó moře, chvatem
tě bouří? Břízo, rci, proč tvoje snět se sklání,
proč pláčeš? Medvěda jsa bílým oděn šatem
od rána k večeru proč stenáš v naříkání?

— Kun králi, pravil strom, jejž pod šedými mraky
dech drsný prochvíval svou zvěstí mnohohlasnou,
ach, nikdy nezřel jsem pod milencovým zrakem,
jak láskou blažená plá dívka s šijí krásnou.

— Run králi, pravilo mu moře nekonečné,
na ledné hrudi mé se jaro nezaskvělo,
jen s děsem, s úzkostí své stesky dýchám věčné,
já v slunci veselé se nikdy nerozpělo.

— Run králi, medvěd děl, srst drsná se mu ježí,
on lovec hladový, jenž běhá stále sněhy,
že nejsem beránkem, jenž v stepi živ jest svěží
a vonnou trávu jí a žije plný něhy.

Tu nesmrtelný Skald se zvučné lyry chopil
a hle, zpěv posvátný hned zimy pečeť boří,
strom zachvěl a v ráz v nach rosy lesk se stopil
a jasný zvučný smích zněl na všech stranách v moři.

A medvěd okouzlen na zadních nohou stojí
a z očí krvavých mu vší se roní sílou
ve lásky vzplanutí proud krvavých slz dvojí
a něhou teče mu až přes jeho srst bílou.


Submitted by Andrew Schneider [Guest Editor]

Authorship


Based on

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

    [ None yet in the database ]


Text added to the website: 2019-05-10 00:00:00.

Last modified: 2019-05-10 18:43:54

Line count: 28
Word count: 226