LiederNet logo

CONTENTS

×
  • Home | Introduction
  • Composers (20,103)
  • Text Authors (19,447)
  • Go to a Random Text
  • What’s New
  • A Small Tour
  • FAQ & Links
  • Donors
  • DONATE

UTILITIES

  • Search Everything
  • Search by Surname
  • Search by Title or First Line
  • Search by Year
  • Search by Collection

CREDITS

  • Emily Ezust
  • Contributors (1,114)
  • Contact Information
  • Bibliography

  • Copyright Statement
  • Privacy Policy

Follow us on Facebook

by Victor Hugo (1802 - 1885)
Translation by Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912)

La chanson des aventuriers de la mer
Language: French (Français) 
En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Tom Robin, matelot de Douvre,
Au Phare nous abandonna
Pour aller voir si l’on découvre
Satan, que l’archange enchaîna,
Quand un baîllement noir entr’ouvre
La gueule rouge de l’Etna.
En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

En Calabre, une Tarentaise
Rendit fou Spitafangama ;
À Gaëte, Ascagne fut aise
De rencontrer Michellema ;
L’amour ouvrit la parenthèse,
Le mariage la ferma.

En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

À Naple, Ébid, de Macédoine,
Fut pendu ; c’était un faquin.
À Capri, l’on nous prit Antoine :
Aux galères pour un sequin !
À Malte, Ofani se fit moine
Et Gobbo se fit arlequin.
En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Autre perte : André, de Pavie,
Pris par les Turcs à Lipari,
Entra, sans en avoir envie,
Au sérail, et, sous cet abri,
Devint vertueux pour la vie,
Ayant été fort amoindri.

En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Puis, trois de nous, que rien ne gêne,
Ni loi, ni Dieu, ni souverain,
Allèrent, pour le prince Eugène
Aussi bien que pour Mazarin,
Aider Fuentes à prendre Gêne
Et d’Harcourt à prendre Turin.
En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Vers Livourne nous rencontrâmes
Les vingt voiles de Spinola.
Quel beau combat ! Quatorze prames
Et six galères étaient là ;
Mais, bah ! rien qu’au bruit de nos rames
Toute la flotte s’envola !

En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

À Notre-Dame-de-la-Garde,
Nous eûmes un charmant tableau ;
Lucca Diavolo par mégarde
Prit sa femme à Pier’Angelo ;
Sur ce, l’ange se mit en garde
Et jeta le diable dans l’eau.
En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

À Palma, pour suivre Pescaire,
Huit nous quittèrent tour à tour ;
Mais cela ne nous troubla guère ;
On ne s’arrêta pas un jour.
Devant Alger on fit la guerre,
À Gibraltar on fit l’amour.

En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

À nous dix, nous prîmes la ville ;
— Et le roi lui-même ! — Après quoi,
Maîtres du port, maîtres de l’île,
Ne sachant qu’en faire, ma foi,
D’une manière très-civile,
Nous rendîmes la ville au roi.
En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

On fit ducs et grands de Castille
Mes neuf compagnons de bonheur,
Qui s’en allèrent à Séville
Épouser des dames d’honneur.
Le roi me dit : « Veux-tu ma fille ? »
Et je lui dis : « Merci, seigneur !

En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

» J’ai, là-bas, où des flots sans nombre
» Mugissent dans les nuits d’hiver,
» Ma belle farouche à l’œil sombre,
» Au sourire charmant et fier,
» Qui, tous les soirs, chantant dans l’ombre,
» Vient m’attendre au bord de la mer.
En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

» J’ai ma Faënzette à Fiesone.
» C’est là que mon cœur est resté.
» Le vent fraîchit, la mer frissonne,
» Je m’en retourne, en vérité !
» Ô roi ! ta fille a la couronne,
» Mais Faënzette a la beauté ! »

En partant du golfe d’Otrante,
Nous étions trente ;
Mais, en arrivant à Cadiz,
Nous étions dix.

Text Authorship:

  • by Victor Hugo (1802 - 1885), "La chanson des aventuriers de la mer", written 1859, appears in La Légende des siècles, in Première série (1859), no. 11 [author's text checked 1 time against a primary source]

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):

  • by Vincent d'Indy (1851 - 1931), "La chanson des aventuriers de la mer", op. 2 (1870-72) [ medium voice, TTBB chorus, and piano ], Paris, Éd. Marcel Colombier  [sung text not yet checked]

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):

  • CZE Czech (Čeština) (Jaroslav Vrchlický) , "Píseň mořských dobrodruhů", Prague, first published 1877


Researcher for this text: Emily Ezust [Administrator]

This text was added to the website: 2016-07-28
Line count: 124
Word count: 609

Píseň mořských dobrodruhů
Language: Czech (Čeština)  after the French (Français) 
Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Tom Robin z Dowru lodník smělý
nám blíže Pharu s bohem dal,
šel podívat se, zda jest pravda,
že anděl ďábla ukoval,
zda lze jej vidět rudým žárem,
když Etny černý jícen vzplál.

Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

V Kalabrii do Tarenťanky
Spitafangama šílenstvím
a v Gaetě do Michellemy
Ascagne zaplál zvykem svým,
tak láska začla parenthesu,
jež uzavřena manželstvím.

Když z Otrantu náš koráb plul,
      nás bylo kopy půl;
však v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Ebid oběšen v Neapoli,
byl darebák a Řeka syn,
a Toni v Capri na galeje
byl zavežen pak pro cechýn,
Ofani v Maltě stal se mnichem
a z Gobby stal se harlekýn.

Když z Otrantu náš koráb plul,
      nás bylo kopy půl;
však v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

A nová ztráta: Ondřej z Pisy
u Lipari od Turků jat,
se stal, aniž by přál si toho,
eunuchem u Serailu vrat,
pro život stal se takto ctnostným,
však ďas ví, zda byl tomu rád!

Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Pak tři z nás, jimž nebránil zákon
ni peklo, bůh a žádný král,
šli stejně, když je zítra Eugen
a Mazarin dnes na žold vzal,
Fuetu Janov dobývati
a d’Harcourtu Turina val.

Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Měl Spinola as dvacet plachet,
když u Livorna potkal nás,
šest galejí a čtrnáct pramic;
ó pěkný pohled na zápas!
však při šplíchání našich vesel
armádu celou odnes ďas.

Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Pak ve Notre Dame de la Garde
ký obraz něžné lahody!
Diavolo Angelovu ženu
si vypůjčil hrou náhody,
tu andílek ten dopálil se
a hodil ďábla do vody.

Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Na cestě z Palmy do Pescary
jich prchlo osm v jeden ráz,
však loď ni den se nestavila,
to velmi málo zmátlo nás,
před Algirem zplál zápas tuhý,
na Gibraltaru láska zas.

Když z Otrantu náš koráb plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Nás deset město zajali jsme
i krále též — boj zběsilý!
my byli pány na ostrově,
však co s tím dělat? za chvíli
nejzdvořilejším mravem světa
jsme králi město vrátili.

Když z Otrantu náš koráb plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

A čtvero grandů Castilie
se stalo z šťastných druhů tam,
šli do Sevilly hned za ženy
si vzíti čtvero dvorních dam.
Mně ale král řek: Chceš mou dceru?
já řekl: „Merci, pane, vám!“

Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Tam na jihu, kde valné proudy
řvou divě v nocích podzimních,
mám černookou dívku svoji,
ach její pyšný, luzný smích!
ta zpívajíc mne čeká v stínu
den každý moře na březích.

Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Mám Fanzettu ve Fierone,
tam srdce moje zaletá,
juž dme se vítr! moře hučí,
jdu, vrátím se — nuž do světa!
Má korunu tvá dcera, králi,
leč krásu má jen Fanzetta!

Když koráb náš z Otrantu plul,
      nás bylo kopy půl;
leč v Cadix přišlých zpět
      nás bylo pět.

Confirmed with Poesie francouzská nové doby, translated by Jaroslav Vrchlický, Praha : Ed. Grégr, 1877. pp 148-152.


Text Authorship:

  • by Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912), "Píseň mořských dobrodruhů", Prague, first published 1877 [author's text checked 1 time against a primary source]

Based on:

  • a text in French (Français) by Victor Hugo (1802 - 1885), "La chanson des aventuriers de la mer", written 1859, appears in La Légende des siècles, in Première série (1859), no. 11
    • Go to the text page.

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):

    [ None yet in the database ]


Researcher for this page: Andrew Schneider [Guest Editor]

This text was added to the website: 2019-11-04
Line count: 124
Word count: 602

Gentle Reminder

This website began in 1995 as a personal project by Emily Ezust, who has been working on it full-time without a salary since 2008. Our research has never had any government or institutional funding, so if you found the information here useful, please consider making a donation. Your help is greatly appreciated!
–Emily Ezust, Founder

Donate

We use cookies for internal analytics and to earn much-needed advertising revenue. (Did you know you can help support us by turning off ad-blockers?) To learn more, see our Privacy Policy. To learn how to opt out of cookies, please visit this site.

I acknowledge the use of cookies

Contact
Copyright
Privacy

Copyright © 2025 The LiederNet Archive

Site redesign by Shawn Thuris