by Victor Hugo (1802 - 1885)
Translation by Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912)
La chanson des aventuriers de la mer
Language: French (Français)
En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. Tom Robin, matelot de Douvre, Au Phare nous abandonna Pour aller voir si l’on découvre Satan, que l’archange enchaîna, Quand un baîllement noir entr’ouvre La gueule rouge de l’Etna. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. En Calabre, une Tarentaise Rendit fou Spitafangama ; À Gaëte, Ascagne fut aise De rencontrer Michellema ; L’amour ouvrit la parenthèse, Le mariage la ferma. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. À Naple, Ébid, de Macédoine, Fut pendu ; c’était un faquin. À Capri, l’on nous prit Antoine : Aux galères pour un sequin ! À Malte, Ofani se fit moine Et Gobbo se fit arlequin. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. Autre perte : André, de Pavie, Pris par les Turcs à Lipari, Entra, sans en avoir envie, Au sérail, et, sous cet abri, Devint vertueux pour la vie, Ayant été fort amoindri. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. Puis, trois de nous, que rien ne gêne, Ni loi, ni Dieu, ni souverain, Allèrent, pour le prince Eugène Aussi bien que pour Mazarin, Aider Fuentes à prendre Gêne Et d’Harcourt à prendre Turin. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. Vers Livourne nous rencontrâmes Les vingt voiles de Spinola. Quel beau combat ! Quatorze prames Et six galères étaient là ; Mais, bah ! rien qu’au bruit de nos rames Toute la flotte s’envola ! En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. À Notre-Dame-de-la-Garde, Nous eûmes un charmant tableau ; Lucca Diavolo par mégarde Prit sa femme à Pier’Angelo ; Sur ce, l’ange se mit en garde Et jeta le diable dans l’eau. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. À Palma, pour suivre Pescaire, Huit nous quittèrent tour à tour ; Mais cela ne nous troubla guère ; On ne s’arrêta pas un jour. Devant Alger on fit la guerre, À Gibraltar on fit l’amour. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. À nous dix, nous prîmes la ville ; — Et le roi lui-même ! — Après quoi, Maîtres du port, maîtres de l’île, Ne sachant qu’en faire, ma foi, D’une manière très-civile, Nous rendîmes la ville au roi. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. On fit ducs et grands de Castille Mes neuf compagnons de bonheur, Qui s’en allèrent à Séville Épouser des dames d’honneur. Le roi me dit : « Veux-tu ma fille ? » Et je lui dis : « Merci, seigneur ! En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. » J’ai, là-bas, où des flots sans nombre » Mugissent dans les nuits d’hiver, » Ma belle farouche à l’œil sombre, » Au sourire charmant et fier, » Qui, tous les soirs, chantant dans l’ombre, » Vient m’attendre au bord de la mer. En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix. » J’ai ma Faënzette à Fiesone. » C’est là que mon cœur est resté. » Le vent fraîchit, la mer frissonne, » Je m’en retourne, en vérité ! » Ô roi ! ta fille a la couronne, » Mais Faënzette a la beauté ! » En partant du golfe d’Otrante, Nous étions trente ; Mais, en arrivant à Cadiz, Nous étions dix.
Text Authorship:
- by Victor Hugo (1802 - 1885), "La chanson des aventuriers de la mer", written 1859, appears in La Légende des siècles, in Première série (1859), no. 11 [author's text checked 1 time against a primary source]
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- by Vincent d'Indy (1851 - 1931), "La chanson des aventuriers de la mer", op. 2 (1870-72) [ medium voice, TTBB chorus, and piano ], Paris, Éd. Marcel Colombier  [sung text not yet checked]
Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):
- CZE Czech (Čeština) (Jaroslav Vrchlický) , "Píseň mořských dobrodruhů", Prague, first published 1877
Researcher for this text: Emily Ezust [Administrator]
This text was added to the website: 2016-07-28
Line count: 124
Word count: 609
Píseň mořských dobrodruhů
Language: Czech (Čeština)  after the French (Français)
Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Tom Robin z Dowru lodník smělý nám blíže Pharu s bohem dal, šel podívat se, zda jest pravda, že anděl ďábla ukoval, zda lze jej vidět rudým žárem, když Etny černý jícen vzplál. Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. V Kalabrii do Tarenťanky Spitafangama šílenstvím a v Gaetě do Michellemy Ascagne zaplál zvykem svým, tak láska začla parenthesu, jež uzavřena manželstvím. Když z Otrantu náš koráb plul, nás bylo kopy půl; však v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Ebid oběšen v Neapoli, byl darebák a Řeka syn, a Toni v Capri na galeje byl zavežen pak pro cechýn, Ofani v Maltě stal se mnichem a z Gobby stal se harlekýn. Když z Otrantu náš koráb plul, nás bylo kopy půl; však v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. A nová ztráta: Ondřej z Pisy u Lipari od Turků jat, se stal, aniž by přál si toho, eunuchem u Serailu vrat, pro život stal se takto ctnostným, však ďas ví, zda byl tomu rád! Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Pak tři z nás, jimž nebránil zákon ni peklo, bůh a žádný král, šli stejně, když je zítra Eugen a Mazarin dnes na žold vzal, Fuetu Janov dobývati a d’Harcourtu Turina val. Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Měl Spinola as dvacet plachet, když u Livorna potkal nás, šest galejí a čtrnáct pramic; ó pěkný pohled na zápas! však při šplíchání našich vesel armádu celou odnes ďas. Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Pak ve Notre Dame de la Garde ký obraz něžné lahody! Diavolo Angelovu ženu si vypůjčil hrou náhody, tu andílek ten dopálil se a hodil ďábla do vody. Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Na cestě z Palmy do Pescary jich prchlo osm v jeden ráz, však loď ni den se nestavila, to velmi málo zmátlo nás, před Algirem zplál zápas tuhý, na Gibraltaru láska zas. Když z Otrantu náš koráb plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Nás deset město zajali jsme i krále též — boj zběsilý! my byli pány na ostrově, však co s tím dělat? za chvíli nejzdvořilejším mravem světa jsme králi město vrátili. Když z Otrantu náš koráb plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. A čtvero grandů Castilie se stalo z šťastných druhů tam, šli do Sevilly hned za ženy si vzíti čtvero dvorních dam. Mně ale král řek: Chceš mou dceru? já řekl: „Merci, pane, vám!“ Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Tam na jihu, kde valné proudy řvou divě v nocích podzimních, mám černookou dívku svoji, ach její pyšný, luzný smích! ta zpívajíc mne čeká v stínu den každý moře na březích. Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět. Mám Fanzettu ve Fierone, tam srdce moje zaletá, juž dme se vítr! moře hučí, jdu, vrátím se — nuž do světa! Má korunu tvá dcera, králi, leč krásu má jen Fanzetta! Když koráb náš z Otrantu plul, nás bylo kopy půl; leč v Cadix přišlých zpět nás bylo pět.
Confirmed with Poesie francouzská nové doby, translated by Jaroslav Vrchlický, Praha : Ed. Grégr, 1877. pp 148-152.
Text Authorship:
- by Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912), "Píseň mořských dobrodruhů", Prague, first published 1877 [author's text checked 1 time against a primary source]
Based on:
- a text in French (Français) by Victor Hugo (1802 - 1885), "La chanson des aventuriers de la mer", written 1859, appears in La Légende des siècles, in Première série (1859), no. 11
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- [ None yet in the database ]
Researcher for this page: Andrew Schneider [Guest Editor]
This text was added to the website: 2019-11-04
Line count: 124
Word count: 602