Aj co to je za slaviček
co tak šumně zpiva:
a to je muj najmilejši,
ze mě se vysmiva.

Něvismivaj se ty ze mě,
z chudobnej děvuchy;
něnosim ja střibra zlata
ani drahe šaty.

Po prvni raz sem tě viděl,
jak si kravy pasla;
ty si se mi zalubila,
bo's šumně zpivala.

Po druhy raz sem tě viděl,
jak's věneček vila;
prosil sem tě o věneček,
ty's mi ho nědala.

Po třeti raz sem tě viděl,
jak's ruže trhala;
prosil sem tě o ružičku,
ty's mi ju nědala.

Aj, dala si, aj, dala si,
vršky si strhala;
z teho sem, děvucho poznal,
že je laska mala.