Trhám ji jak malinu tuhle starou novinu, 
s věřícími zazpívám si, 
nevěřícím prominu.  

Ach, bože, vzpomeňte, takový pán! 
Kordiskem řinčival, birýtkem sekal, 
tinktury varít až k císaři zván 
málo se sočivých pohledü lekal. 
Pane Rucký sem, pane Kašpar tam  --  
tak u dvora platil. 
Zatím zlatem císařovým
sám si kapsu zlatil.

Potajmo kamínek mudrců
upek prý v hrnci jak šedivý brousek,
v noci, když pofrejil  "u srdců",
každé dal panence kamínku kousek.
Pane Kašpar sem, pane Rucký tam  -- 
ve freji byl vzorem,
nejraději masti vařil
s krásným fraucimorem. 

Také rád u kličních otvorů
postál si, kde se co šustlo a řeklo,
pozvedl záclonu, pošoupl závoru  -- 
císař měl někdy pak horoucí peklo. 
Pane Kašpar sem, pane Kašpar tam  -- 
náhle však byl konec:
s Bílé věže zaznívá již
odsoucenci zvonec. 

"Zrádcoval, kradl a frejil moc,
k výstraze zvolna bud', pozvolna smrcen:
zítra, než č ervánkům ustoupí noc,
na Bílé Hoře bud' lámán a čtvrcen!"  -- 
Pane Rucký sem, pane Kašpar tam,
přijdem k tomu kousku!
Ale on již ve vézení
visí na motouzku. 

Však přece ortel byl proveden.
Belzebub v oustraní díval se na to,
dušičku chytil, když lítla ven,
hned ráno a v láhvičce skryl ji jak zlato.
Pane Kašpar sem, pane Kašpar tam,
až tu duši vyndá,
z toho bude pořádna as
pro ni jednou brynda.

A byla.  Což někdy d'áblu šprým sklap?
Hvězdičky prokoukly z mraku stem oček,
hle, hradem harcuje stotisíc bab,
jim v patách stotisíc rezavých koček.
Pane Rucký sem, pane Kašpar tam,
horší jde zlo po zlu,
vy v těch babách a v těch kočkách
na ohnivém kozlu.

Ach bože, rozbože, vzhůru byl hrad,
neslyšel jaktěživ takové lermo.
Praskaly pramínky kocourům z brad,
branami, vikýři derou se mermo.
Pane Kašpar sem, pane Kašpar tam,
jaká divná sláva,
když ji biskup kropáčem svým
z okna zažehnává!

Císař spát nemůže, bez moci stráž,
baba chce každá kus kozlího lupu,
po jezdci napíná kostnatou páž,
nádvoří plné je ohnivých chlupů.
Pane Kašpar sem, pane Kašpar tam,
pěkně vás to ztrhá,
nežli kohout ke skončení
tomu zakokrhá.

Čtyřicet nocí zlých býval ten shon,
jako by v pekelné bylo to sluji  -- 
zvolna pak umlkl proklatcův ston,
a noví Kašpaři zas kašparují.
A tak kdyby dnes zase Belzebub
chtěl a duším polík,
kdež by na ty kavalkády
nabral kozlů tolik!