Attention! Some of this material is not in the public domain.
It is illegal to copy and distribute our copyright-protected material without permission. It is also illegal to reprint copyright texts or translations without the name of the author or translator.
To inquire about permissions and rates, contact Emily Ezust at licenses@email.lieder.example.net
If you wish to reprint translations, please make sure you include the names of the translators in your email. They are below each translation.
Note: You must use the copyright symbol © when you reprint copyright-protected material.
Palouk na pokraji jezera. Kolkolem lesy, v nich na břehu jezera chalupa čarodějnice Ježibaby. TŘI LESNÍ ŽÍNKY (tančí na palouku) Hou, hou, hou, stojí měsíc nad vodou! Zvědavě se v hloubku dívá, po kameni ke dnu splývá, hastrmánek hlavou kývá, hou, hou, hou, starou hlavou zelenou. Hou, hou, hou, kdo to chodí nocí tou? Hastrmánku, měsíc stoupá, už se tobě v okně houpá, za chvíli se k tobě vloupá, hou, hou, hou, ve tvou síňku stříbrnou! Hou, hou, hou, měsíc bloudí nad vodou!1 Po jezeře tančí vánek, probudil se hastrmánek, hastrmánek, tatrmánek, hou, hou, hou, bublinky už ze dna jdou. Vodník se vynoří z jezera a mne si oči. LESNÍ ŽÍNKY: Hou, hou, hou, hastrmánek nad vodou! Hastrmánek chce se ženit, která z vás chce vodu pěnit, dědka česat, lože změnit, hou, hou, hou, s babkou hastrmanovou? VODNÍK: I, pěkně vítám z lesa k jezeru! Jakž, je tam smutno bujným slečinkám? Mám dole na dně samu nádheru a zlatých rybek na pytle tam mám; rákosím se kmitnu, ruku svou jen napnu, po slečince chňapnu, za nožky ji chytnu, stáhnu si ji k nám! Lapá po lesních žínkách. LESNÍ ŽÍNKY: Hastrmánku, heja hej, tedy si nás nachytej! Kterou chytíš, mužíčku, dá ti pěknou hubičku! Ale žena, hahaha, hastrmánku, hahaha, za uši ti vytahá! Rozutekou se. VODNÍK: Uličnická havěť! Kterak zbrkle pádí! Horem dolem polem – inu, mládí, mládí! RUSALKA – se vynoří z jezera: Hastrmánku tatíčku! VODNÍK: Kýho šlaka, dítě, snad mi tady v měsíčku nesušíš mé sítě? RUSALKA: Hastrmánku tatíčku, než se vody zpění, sečkej se mnou chviličku, ať mi smutno není! VODNÍK: I vida, smutno! RUSALKA: Všechno řeknu ti! VODNÍK: A dole taky? RUSALKA: Smutno k zalknutí! VODNÍK: Dole, kde je samý rej? Není možná – povídej! RUSALKA: Chěla bych od vás, hlubin těch se zbýti, člověkem být a v zlatém slunci žíti! VODNÍK: Mohu-liž věřit vlastním uším svým? Člověkem býti? Tvorem smrtelným? RUSALKA: Sám vyprávěls ty zvěsti neznámé, že mají duši, jíž my nemáme, a duše lidí že jde nebi vstříc, když člověk zhyne a když znikne v nic! VODNÍK: Dokud rodná kolébá tě vlna, nechtěj duši, ta je hříchu plna! RUSALKA: A plna lásky! VODNÍK: Vodo pravěká – snad nemiluješ, dítě, člověka? RUSALKA: Sem často přichází a v objetí mé stoupá, šat shodí na hrázi a v loktech mých se koupá. Však pouhou vlnou jsem, mou bytost nesmí zříti — ó vím, že člověkem dřív musila bych býti, jak já jej objímám a jak jej vinu v ruce, by on mne objal sám a zulíbal mne prudce! VODNÍK: Dítě, dítě, z noci do noci tvoje sestry budou pro tě plakat – už ti není, není pomoci, člověk-li tě v svou moc doved´ zlákat! RUSALKA: Hastrmánku mužíčku, on mne musí zočit – pověz, pověz, tatíčku, co mám smutná počít? VODNÍK: Ztracena, ztracena do věků, prodána, prodána člověku! Marno je lákat tě dolů v rej – Ježibabu si zavolej, ubohá rusalko bledá!... Potápí se. Běda! Ó běda! Ó běda! Zmizí pod vodou. RUSALKA: Měsíčku na nebi hlubokém, světlo tvé daleko vidí, po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí. Měsíčku, postůj chvíli, řekni mi, kde je můj milý! Řekni mu, stříbrný měsíčku, mé že jej objímá rámě, aby si alespoň chviličku, vzpomenul ve snění na mě. Zasvěť mu do daleka, řekni mu, kdo tu naň čeká! O mně-li duše lidská sní, ať se tou vzpomínkou vzbudí! Měsíc zmizí v mracích. Měsíčku, nehasni, nehasni! Ta voda studí, ó, studí! Zachvěje se úzkostí. Ježibabo! Ježibabo! VODNÍK – pod vodou: Ubohá rusalko bledá! Běda! Ó běda! Ó běda! RUSALKA – úpěnlivě: Ježibabo! Ježibabo! JEŽIBABA – v chalupě: Lkáním, štkáním, naříkáním kdo mě budí před svítáním? RUSALKA: Ježibabo, léku dej mi, vodní kouzlo se mne sejmi! JEŽIBABA – vychází z chalupy: Slyším cosi, čichám cosi – ozvi se a pověž, kdo jsi! RUSALKA: Rusalka jsem, vodní víla, dej mi léku, tetko milá! JEŽIBABA – se blíží k jezeru: Jsi-li víla, zjev se hbitě, ukaž se mi, krásné dítě! RUSALKA: Vlnami jsem upoutána, do leknínů zamotána. JEŽIBABA: Vytrhni se, cupy hupy pospěš ke mně do chalupy— pusť ji, vlnko, pusť ji ke mně, ať se nožky dotknou země! Pomáhá rusalce na břeh. Nožičky, držte ji, nožičky, neste ji— vida, jak nožičky chodit už umějí! RUSALKA – jí klesne k nohám: Staletá moudrost tvá všechno ví, proniklas přírody tajemství, za nocí hlubokých o lidech sníš, odvěkým živlům rozumíš, pozemské jedy, paprsky měsíce dovedeš svařit na léků tisíce, dovedeš spojit, dovedeš bořit, dovedeš usmrtit, dovedeš stvořit, člověka v příšeru, příšeru v člověka dovede proměnit moudrost tvá odvěká, rusalky za nocí hrozbou svou strašíš, pro lidské strasti divné léky snášíš, pro nás i pro lidi ve světě dalekém sama jsi živlem, sama jsi člověkem, se smrtí věčnost je tvé věno — pomoz mi pomoz mi, zázračná ženo! JEŽIBABA: To já znám, to já znám, s takovou se chodí k nám! Ale slyš, pilně slyš, nežli léku okusíš: perly máš, krásu máš – pomohu-li, co mi dáš? RUSALKA: Vše, co mám, si vem – ale udělej mě člověkem! JEŽIBABA: A nic víc? Pranic víc? Proto přišlas úpějíc? Voda tě už omrzela, lidského jsi lačna těla, milování, laškování, hubiček a cukrování – to já znám, to já znám, s takovou se chodí k nám! RUSALKA: Tvoje moudrost všechno tuší – dej mi lidské tělo, lidskou duši! JEŽIBABA: Dám ti, dám, věz to rarach sám! Ale ty mi musíš dát průsvitný svůj vodní šat, a když lásky neokusíš na světě, zavržena žíti musíš v hlubinách zas prokletě. Ztratíš-li tu lásku, po níž cit tvůj prahne, kletba vodních mocí zas tě v hloubku stáhne, a než nabudeš jí, trpět budeš též, pro všechen sluch lidský něma zůstaneš! Chceš být němá, chceš, pro toho, jejž miluješ? RUSALKA: Jeho-li lásku poznat smím, ráda, věř, pro něj oněmím! JEŽIBABA: Střez si ho, střez, a věz to, věz: prokleta-li se vrátíš ve vodníkovu říš, miláčka svého také zahubíš, stane se navždy obětí věčného tvého prokletí! RUSALKA: Lidskou duší, čistou lidskou duší, moje láska všechna kouzla zruší! JEŽIBABA – pomáhá rusalce: Tedy pojď, honem pojď, do chaty mě doprovoď! V krbu jedy uvaříme, rusalku tím napojíme, ale potom ani muk – čury mury fuk! Odvádí rusalku do chalupy, kdež zaplane červená záře. Proud jisker vyrazí komínem, a z chalupy zazní čarování ježibabino. Lesní žínky, přilákány tím čarováním, se sbíhají a nahlížejí do chalupy. JEŽIBABA –uvnitř: Čury mury fuk, bílá pára vstává z luk! Kapka krve dračí, deset kapek žluče, teplé srdce ptačí – pokud ještě tluče.1 Skoč, můj mourku, skoč a skoč, varem v kotli pozatoč! Čury mury fuk, nelekej se větších muk! Toť tvé lidské věno, a to musíš píti, tím co uvařeno, jazyk zdřevění ti. Skoč můj mourku, holahej, v hrdlo jí tu šťávu vlej! Čury mury fuk, ale teď už ani muk! Ticho v chalupě. Lesní žínky se rozprchly. Obloha se jasní, z daleka znějí lovecké rohy. VODNÍK – hluboko pod vodou: Ubohá rusalko bledá! Běda! Ó běda! Ó běda! Nad jezerem se rdí jitřní záře. LOVEC– zpívá v daleku: Jel mladý lovec, jel a jel, laň bílou v lese uviděl, hluboké oči laň měla. – Zdali ji stihne má střela? Ó, mladý lovče, dále spěj, tu bílou laňku nestřílej, varuj se jejího těla! – Zdali ji stihne má střela? PRINC – vyrazí s lesa s kuší v ruce: Zde mihla se a zase zmizela! Horem a dolem, lesem a polem podivná zvěř ta míhá se kolem – a tady stopa znikla docela! A tajemným vlněním potají ty vody mě v lokty své lákají, jak bych měl divoký lovu cit v objetí jejich zas ochladit. Krok vázne mi, stesk cítím neznámý, zbraň z unavené ruky padá mi, sotva lov začal, unavil mne vráz, divné to kouzlo zajalo mě zas! LOVEC– nablízku: Laň nebyla to – lovče, stůj! Bůh tvoji duši opatruj! Srdce tvé smutno je zcela... Koho to stihla tvá střela? Lovci výjdou z lesa. PRINC: Ustaňte v lovu, na hrad vraťte se, podivné čáry bloudí po lese, divnější čáry v duši mám – vraťte se domů, chci býti sám! Lovci odcházejí. Princ usedne zadumán na břehu jezera. Rusalka vyšla z chalupy. Je bosa, v popelavých šatech nuzného dítěte. Krásné její zlaté vlasy hluboko splývají. Je němá. PRINC – spatřiv ji vyskočí: Vidino divná, přesladká, jsi-li ty člověk nebo pohádka? Přišla jsi chránit vzácné zvěři, kterou jsem zahléd´ v lesa šeři? Přišla-lis prosit za ni, sestřičko bílých laní? Anebo sama, jak vstříc mi jdeš, kořistí lovcovou býti chceš? Rusalka vztáhne k němu němě své ruce. PRINC: Svírá ti ústa tajemství, či navždy jazyk tvůj ztich´? Něma-li ústa tvá, Bůh to ví, vylíbám odpověď s nich! Odpověď záhadám, jež mě sem zlákaly, jež mě sem volaly přes trní, přes skály, abych tu konečně v blažený dnešní den, dítě, tvým pohledem náhle byl okouzlen! Co v srdci tvém je ukryto, máš-li mě ráda, zjev mi to! Rusalka mu padne do náručí. RUSALKY – pod vodou: Sestry, jedna schází z nás! Rusalka polekána se vzchopí a naslouchá. RUSALKY: Sestřičko, kam odešlas? Rusalka se chvěje nerozhodností a bázní. VODNÍK – pod vodou: Přes hory, doly a lesy! RUSALKY: Sestřičko, sestřičko, kde jsi? Rusalka se stulí úzkostně v náručí princově. PRINC: Vím, žes jen kouzlo, které mine a rozplyne se v mlžný rej, však dokud čas náš neuplyne, ó pohádko má, neprchej! Můj skončen lov – nač myslit naň? Tys nejvzácnější moje laň, hvězdička zlatá v noc temnou – pohádko moje, pojď se mnou! Odvádí rusalku.
Authorship:
- by Jaroslav Kvapil (1868 - 1950)
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- by Antonín Dvořák (1841 - 1904), "První dějství", 1899, from opera Rusalka: Lyrická pohádka o třech dějstvích, no. 1 [sung text checked 1 time]
Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):
- ENG English (Patrick John Corness) , "Act One", copyright © 2019, (re)printed on this website with kind permission
Researcher for this page: Patrick John Corness
This text was added to the website: 2023-12-18
Line count: 364
Word count: 1625
A glade on the shore of a lake, surrounded by forest. Among trees at the lakeside stands the cottage of the witch Ježibaba. THREE WOOD NYMPHS (dancing in the glade) Hey, hey, ho, – the moon lights up the lake below. She peers right down into the deep, and glides across the stony bed. The Water Spirit is asleep – hey, hey, ho, – nodding away, Old Green Head. Hey, hey, ho, – who goes there at dead of night? Water Spirit, the moon shines bright, she’s bobbing at your window, so quite soon inside your home she’ll steal – hey, hey, ho, – upon your silver den she’ll call – Hey, hey, ho, – the roaming moon lights up the lake. A gentle breeze is dancing there. The Water Spirit is awake, Water Spirit – it’s Old Green Hair – hey, hey, ho, – blowing bubbles from below! Spirit of the Lake emerges above the surface of the lake, rubbing his eyes. WOOD NYMPHS: Hey, hey, ho, – Here’s Water Spirit from below! – Water Spirit wants a wife; which one of you will cause some strife, brush the hair on the old man’s head – hey, hey, ho, – usurp the Old Green Woman’s bed? SPIRIT OF THE LAKE: You’re welcome on our shore, wood sprites! If you lively girls feel bored out there, down here, you know, I’ve nothing but delights. I’ve golden fish galore, there’s bags to spare; through rushes I’ll flit, just reach out a bit, snatch a damsel’s toe. catch her leg like so, draw her down below. He tries to catch the wood nymphs. WOOD NYMPHS: Water Spirit, ha, ha ha! come on, catch us if you can! The one you catch, my dear man, she will kiss you, ha, ha, ha! But then your wife, ooh la la! old Water Spirit, ha, ha, ha! she’ll box your ears, ha, ha, ha! They scatter. SPIRIT OF THE LAKE: Oh, what a cheeky lot! They always rush headlong up hill, down dale – ah well, they’re young, so young! RUSALKA – surfacing in the lake: Water Spirit, father dear! SPIRIT OF THE LAKE: Oh goodness me, my child, are you, in this moonlight clear, seeing my nets get dried? RUSALKA: Water Spirit, father dear, until the water starts to foam, bide with me a while, stay near, console me in my gloom. SPIRIT OF THE LAKE: You’re sad, I see! RUSALKA: I’ll tell you what ails me. SPIRIT OF THE LAKE: At home you aren’t happy? RUSALKA: So sad it stifles me! SPIRIT OF THE LAKE: Below we’re such a joyful throng. This can’t be true. Tell me what’s wrong. RUSALKA: Your depths down here I want to shun to be a human, living in the sun. SPIRIT OF THE LAKE: My ears just can’t believe it – why become a human, destined to die? RUSALKA: Strange things you used to tell me of; that they have souls which we do not, and souls of humans go to heaven above, that when they die their bodies turn to nought. SPIRIT OF THE LAKE: While cradled by your native wave, a human soul full of sin do not crave! RUSALKA: But it’s full of love! SPIRIT OF THE LAKE: The water world do not disgrace, loving one of the human race! RUSALKA: He comes here often, yes, and by the weir disrobes. He enters my embrace; held in my arms he bathes, but I am just a wave, it’s true, a being hidden from his view. I know that human form, first of all, I must assume. Then when once more he comes and I wind him in my arms he too will hold me close, with hot passion in his kiss. SPIRIT OF THE LAKE: My child, each night your sisters one and all will shed their tears for you, for since a human has you in his thrall there’s nothing more that we can do. RUSALKA: He must behold me, father dear, I know! Tell me, tell me what to do, I’m pining, pining so! SPIRIT OF THE LAKE: You’re lost, you’re lost for ever and a day, to a human bartered away. If paradise down here brings you sorrow, you must call on Ježibaba, poor pale Rusalka, go! He submerges. Oh woe! Oh woe! Oh woe! He disappears below the surface of the lake. RUSALKA: Dear moon up in the deep dark sky, your light can reach so very far. You roam this world from up on high, see people’s homes, know where they are. Please stay a while, dear moon, and say, where is my love who’s gone away? O silver moon, give him a sign, my arms it is that him entwine. And may he dream he’s with me once again, for just a moment, now and then. Light up his path and say who here awaits him every day. If his human soul dreams of me, may he wake with this memory. The moon disappears behind the clouds. Dear moon, don’t fade away, oh don’t fade! The water is so cold, so cold! She trembles in trepidation. Ježibaba! Ježibaba! SPIRIT OF THE LAKE – below the surface of the water: Poor pale Rusalka! Oh woe! Oh woe! Oh woe! RUSALKA – pleading: Ježibaba! Ježibaba! JEŽIBABA – in her cottage: Such wailing, moaning, such heartache! Who’s waking me before daybreak? RUSALKA: O Ježibaba, work on me a spell, the watery magic’s hold dispel. JEŽIBABA – emerging from her cottage: What’s that I hear, what’s that I whiff? Who’s calling there? Speak up and tell. RUSALKA: Rusalka, I’m a water nymph. Dear lady, cast on me a spell. JEŽIBABA – approaching the lake: If you’re a nymph, appear at once. Fair child, come here and show your face. RUSALKA: The waves hold me enchained, in water lilies I’m entwined JEŽIBABA: Then skip and hop and disentwine, hurry along and dash to mine. Wavelet, release this nymph I’ve found, let her little feet tread the ground. She helps Rusalka onto the bank. Come now, little legs – come now, come to me! Those dainty feet soon learned to walk, you see! RUSALKA – kneeling before her: Your age-old wisdom knows it all, Nature’s secrets are at your beck and call. You dream of folk at dead of night. All the age-old forces you know aright. From earthly poisons and from moonlight rays with skill a thousand potions you devise. Your skill can mend or devastate, can put to death or yet create. Your age-old wisdom is invoked, and then men turn to monsters, monsters into men. Your presence scares the water nymphs at night. Strange cures you brew to set woes aright, for us and folk the whole world through. Primeval you are, yet you are human; eternal death awaits you too. Help me, help me, o wondrous woman. JEŽIBABA: Yes, I know, yes, I know – the same old story once again! But listen, nymph, before it’s done – you have pearls, you have beauty too. Now, in return for this good turn, what will I have from you? RUSALKA: Take all I have, it’s yours. Just make me human, please! JEŽIBABA: Is that all? No more? That’s what you’re begging for? The water’s lost its old appeal. Desire for human form is what you feel, for loving and cuddling, for kissing, billing and cooing. Yes, I know – the same refrain, the same old story once again! RUSALKA: You’re wise, you’ve guessed it all – give me a human body with its soul. JEŽIBABA: All right, I will, by the devil! For me you have to cast adrift your diaphanous watery shift, and if you fail to find love in the world, back to the depths, accursed, you will be hurled. For if this love you crave you cannot keep, my curse will draw you back into the deep. Before you gain this love you’ll suffer dear – no word you say will humans hear. For him you love, you must be mute, is that clear? RUSALKA: If his love comes within my reach, I’ll gladly lose the gift of speech. JEŽIBABA: Take care of him and be aware of this. If you’re accursed, you must again descend into the deep. Your loved one will be damned. He’ll be the victim of your curse, your eternal curse. RUSALKA: My human soul, my pure human soul, and my true love, will banish every spell. JEŽIBABA – helping Rusalka: Then let’s set off at once. Come, hurry to my place! We’ll stir the poison in the cauldron. Rusalka then shall drink the potion. Henceforth she’ll never speak a word. Bubble, bubble, boiled and stirred! She leads Rusalka to her cottage. A red glow flares up inside. Sparks fly from the chimney and the witch’s incantation is heard. The wood nymphs, attracted by the incantation, run to the cottage and peer in at the window. JEŽIBABA– in her cottage: Bubble, bubble, stir it well! White clouds of steam above the dell! Blood of dragon, just a tad, ten drops of bile, warm heart of bird, still beating meanwhile. Jump to it, grimalkin, stir the bubbles in the cauldron! Stir it round, bubble, bubble, Fear not, if there is trouble! It’s your human dowry, and it must be swallowed. This potion we have brewed shall turn your tongue to wood. Come, grimalkin, here we go, Pour it down her, nice and slow! Bubble, bubble, stirred around. Now not another sound. All is quiet in the cottage. The Wood Nymphs scatter. The sky clears and the sound of hunting horns is heard in the distance. SPIRIT OF THE LAKE – deep below the surface of the lake: Poor pale Rusalka! Oh woe! Oh woe! Oh woe! A red dawn sky is seen over the lake. HUNTSMAN –singing in the distance: A youthful huntsman on a forest ride a pure white doe at length espied. She gazed intently, wide-eyed doe. will I claim her with my bow? Young huntsman go, move on. Don’t shoot this doe, no not this one. Beware of her, she’s charmed, you know! Will I claim her with my bow? PRINCE – dashes out of the forest, holding a crossbow: She flashes by and then she’s gone, through woods, through fields, up hill, down dale, strange creature flitting by then on and on. Upon this spot we’ve lost her trail. These waters ripple, working charms, they lure me in with open arms, as if the wild ardour of the chase should be abated in their embrace. I feel longings unknown, slow is my gait, my weary arms allow my bow to fall, only just begun, the chase tires me out. This spell’s so strange; it has me in its thrall. HUNTSMAN – approaching: That was no doe. Wait, huntsman, stay! May God preserve you safe and sound. Your heart’s distraught for sure today. Who can it be your arrow’s found? Huntsmen emerge from the forest. PRINCE: Call off the chase now! Ride back home! Here in the woods strange spells abound. yet stranger spells besiege my mind, Now go, ride back. leave me alone. The huntsmen depart. The prince sits on the shore of the lake. Rusalka emerges from the cottage, barefoot, dressed as a destitute child. She has beautiful, long golden hair. She is mute. PRINCE – leaps to his feet on seeing her. O wondrous vision, lovely, pale, are you a human or a fairy tale, come to that rarest creature’s aid I glimpsed just now within the forest glade? Come you to intercede, for sister does to plead? Or would you, approaching me this way become the huntsman’s game I bag today? Rusalka silently stretches out her arms towards him. PRINCE: Are your lips sealed by some strange will? Must your tongue be forever still? Well if your lips can’t speak of this, by God, I’ll make them answer with a kiss. They’ll tell me of the mystery that’s drawn me, called me over rock and thorn this wondrous day, enchanting me at once, my child, as suddenly I see your face. What does your heart conceal? If you love me, show me what you feel. Rusalka falls into his arms. WATER NYMPHS – below the surface of the lake: Sisters, one of us has gone! Rusalka gives a start and listens in alarm. WATER NYMPHS: O sister dear, where are you, missing one? Rusalka trembles in indecision and fear. SPIRIT OF THE LAKE – below the surface of the lake: Up hill down dale and on and on. WATER NYMPHS: Sister, dear sister, where have you gone? Rusalka huddles in trepidation in the prince’s embrace. PRINCE: I know you’re magic that cannot last, bound to vanish in a whirl of mist, but till our time is up please stay, my fairy tale, do not run away! The chase is over, time to go. You are my dear, most precious doe, bright star, in the dark night you shine – my fairy tale, come, be mine! He leads Rusalka away.
This translation was first published by Karolinum Press, Prague in 2020. ISBN 978 80 246 4381 6 https://karolinum.cz/knihy/kvapil-rusalka-23557. Permission to re-publish on LiederNet kindly granted by Karolinum Press.
Authorship:
- Translation from Czech (Čeština) to English copyright © 2019 by Patrick John Corness, (re)printed on this website with kind permission. To reprint and distribute this author's work for concert programs, CD booklets, etc., you may ask the copyright-holder(s) directly or ask us; we are authorized to grant permission on their behalf. Please provide the translator's name when contacting us.
Contact: licenses@email.lieder.example.net
Based on:
- a text in Czech (Čeština) by Jaroslav Kvapil (1868 - 1950)
This text was added to the website: 2023-12-18
Line count: 364
Word count: 2251