Nad město přitáhly těžké mraky,
vítr zdvihá prach a víří jím,
chmurno je a vše je ponořeno
v tesklivý, bouři věštící stín.

Šedivý den touhu nepokazí,
pro mě, ať si prší nad světem,
můj hoch mně k domovu doprovázi
pod starým dobrým parapletem.

Pod deštníkem bývá tak útulno
tomu, kdo se dovede řídit
tím, že i v počasí blátivém, deštivém, chladném, sněživém
může se útulno zařidit.

I když prší, jak z konve se lije,
milencům to vůbec nevadí,
vždyť on mě má rád a deštníkem
před nepohodou mě kryje a po vlasech
něžně mě hladí.

Má milovaná, věřte,
nechci jenom v tomhle počasí vás chránit proti bouři,
má rotzomilá, s vámi chtěl bych se vyhýbat dlouho,
věčně, vždycky každé louži.

To slibuji pod tímto deštnikem,
že vás budu míti strašně rád,
i ve vichru zbývá trosečníku jiskřička
naděje a proto se mohu/můžem v dešti smát!