Měla jsem šohaje, byl jak malovaný, 
dala jsem mu šátek pěkně vyšívaný. 
Vyšívaný šátek, vonička z muškátu 
slíbil  na můj krček tři šňůry granátu. 
říkal, až na jaře skřivan se ukáže, 
v kostele pan páter ruce prý nám svá že. 
Zatím šohaj zomrel, zvonily mu hrany, 
plakaly pro něho všechny zdejší panny. 
Lažím já mu na hrob lísteček šalvěje, 
že zde je pochována všechna má naděje.