Měsíce

Po cestách zavátých a po silnicích rod opuštěných bloudí,
sychravé zimy dlátem bolesti monogram bídy ryly v jejich tělo,
a tak jdou světem.
Vyjde li hvězda pro ně nesvítí. Betlém jim shořel.
Jen v bludných kruzích šlapou boží zemi a jíní stéká 
jim chladnými krupějemi po tvářích dětsky vzpurných.

Na naší studni ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.
Bez chvěje se a hrušně čekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovů napil se tvůj smích.
Jde jaro, jde jaro.
Bože můj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v sněhu pamatuj.

Můj bratr dooral a vypřáh koně 
a jak se stmívá věrnému druhu hlavu do hřívy položil, 
tiše pohladil mu šíji a zaposlouchal se co mluví kraj:
zní zvony z dálky tichým svatořečením, 
modlitba vesnic stoupá chladným šerem.
Duch země zpívá. Duch země zpívá.
ůzkost, víra, bolest, v jediný chorál se slily a letí k věčnému.
Svatý Václave nedej zahynouti nám ni budoucím!