Nový Špaliček

On:
 Dybych věděl já, že nebudeš má,
 osedlal bych si koníčka,
 ty děvěčko, ty malúčká,
 jel bych do pola.
 Mezi vojáky, mezi sedláky,
 nevyplatíš mě, milenko,
 pěkné zlaté mé srdenko,
 štyrma dukáty,
 dybys chodila, pěkně prosila,
 v pěkném bílém fěrtušečku zlato nosila. 

Ona:
 A já bych ráda, a já bych ráda,
 můj synečku, vyplatila,
 sto tolorama! 

Ach, vychodí, vychodí nad Javorníkem hvězda,
proč se ti, děvečko, moja láska nezdá?
Ach, proč se ti, děvečko, má láska nelubí,
dut' sme my sedávali jako dva holubi.

A já mám doma bratra rybáře,
čo mne on každú rybu ukáže.
A já se stanem drobnú rybečku,
budu plavati bystrú vodičku. 
A já mám doma bratra vězdáře,
čo on mi každú vězdu ukáže.
A já se stanem vězdu na nebi,
a svítit budu po celé zemi. 

Dievča umíralo, ešte zavolalo
či na druhem svetě mladěnci buděte?
Buděme, buděme, sivá holubička,
buděme miluvat tvé červené líčka.

Dybych já měla sukňu cěrvenú,
vdávala bych sa každú nedělu.
Dybych já měla červený šátek,
vdávala bych sa každičký svátek.

Ej, smutno je mně, smutno
veselo mně není,
ei, že mně vypovidá
moje potěšeni. 
Ej, už mně tak nebude
Jak mně bývávalo,
ej, když mně z hory z doly
slunko svítívalo. 
Ej, už mně tak nebude
jak mně bylo vloni,
vyrost mně hřebíček
na suchej jabloni. 
Ej, smutno je mně, smutno
na  mojím srdečku,
jak dyby ho svázal
hedvábnú šňurečku. 
Ja, hedvábná šňurečka,
ta je tuze tenká,
ja, ona se vřezala
do mého srdenka. 

Dej mně, Bože, ten dar,
co se mně v noci zdal,
pod našim vokénkem
hezké šohajek stál, 
černooký synek
jako rozmarýnek,
co se mě naprosil
o zlaté prstýnek, 
o zlaté prstýnek,
o zelený vínek,
abych mu ho dala,
že je hodný synek. 

Aj, veža, veža,
vysoká veža,
ztratil sem pérko
od milej běža. 
A kdo ho našel,
nech mně ho vráti;
šak mu milenka
dobře zaplatí. 

Točí se kolo, točí
 . . . . . . . . . .

— The rest of this text is not
currently in the database but will be
added as soon as we obtain it. —