A již zima pomíjí, lesové se zelenají,
travička obžívá, země se již zahřívá,
sličné kvítí vydává,
všecko nyní stvoření, mát' živé obnovení.

Větříček libý věje, který všecko občerstvuje,
vláhou přerozkošnou, mocí svou,
země zhřívá, činíc je k plodu chtivé,
obživuje osení, jsouc prázdno bídy zimní.

Deštíček čerstvý zkropívá, všemu zrostu bujnost dá,
vobilíčko se zelená,
vonná se bylina rodí, kořeníčko se plodí,
jsa poddáno k užitku rozumnému člověku.

Každý strom se zbuzuje, pláň již lístek ukazuje,
Pánu se raduje,
choří se odívají, kvítečkem otvírají,
vládne všeliký vršek, živý vylévá pramének.

Sníh zimy z doubrav odchází,
sluněčko zahání mrazy,
vody chladné velmi průchod mají,
potoci tekou prudkou mocí, vše obžívá stvoření.

Než ty, hříšný člověče, zdvihni k Bohu již srdce své,
a čiň děkování z laskavého vykoupení -
na den Pána vzkříšení,
že jsi proštěn od d'ábla, jehož se tvá duše lekla.

Raduj se z ochotnosti podle starých navyklostí
z těch bludných temností,
neb Ježíš Spasitel za tě bolestně trpěl,
slavný vítěz obdržal a důstojně z mrtvých vstal.

Vezmiž z nerozumného příklad stvoření zemského,
jak se divně obnovuje, z vzkříšení se raduje,
bera na se nový rod, každý v něm upřímně chod',
pamatuje Boží hod.

Veselí se ptáčkové, činíc zpívání nové
z slavnosti takové,
že ten mocný, nebeský král boj obdržel jako Pán,
nepřátele podmanil, jich moci udatně zemdlil.

Veseltež se i vy křest'ané, pamatuj hody slavné
a vzkříšení Páně,
jehož jest té dobroty, že nás od věčné psoty,
vyprostil ten mocný Pán. Budiž slaven na věky!