Snad dvěstě let bude již tomu či třista let dokonce už
co panence z dobrého domu se zjevoval ohnivý muž.
Panenka smrtelně zbledla a k modlitbě ruce své zvedla, 
když ohnivý bezmocně stál, když kohout zakokrhal: 
kykyriki, kykyriki, kykyriki 
Strašlivě zaklel muž ohnivý, ztratil se vytřeštiv zraky 
Vy by jste možná kleli též, vy by jste zakleli taky! 
Pak panence zdálo se o tom, což každé z vás může se stát
a horečně toužila po tom, by ohnivý muž měl ji rád.
Za noci rudla a bledla, když u lůžka státi jej shlédla. 
Však dřív než ji polibek dal už kohout zakokrhal. 
Po třetí den čekala panna, až zjeví se ohnivý muž 
by kohout ji nerušil zrána tož večer jej zařízla už
Muž ohnivý v půlnoční chvíli, prý konečně dostal se k cíli, 
však nadmíru slabým se stal a pannu neroztrhal. 
Nebyl už nikterak ohnivý, nekoulel černými zraky, 
naopak smál se vesele, panenka smála se taky!