Hluboko pod zemí jsem rval a trhal skalní stěnu. 
Zatím pan správce miloval mou hezkou mladou ženu.
Můj synku, bílé čelo máš a hebounké máš vlásky. 
Však dobře vím, že nejsi náš, že dar jsi panské lásky.

Je, hošku, líto tebe mi v té naší jizbě chudé. 
Musíš jít se mnou pod zemi. Tam zle se žíti bude. 
Tam z ocele dlaň zchromí se. Kam ty s tvou ručkou malou?
Těžko ti bude rváti se se vzpurnou, tvrdou skalou.