Nakonci u cesty vesnické chaloupky 
tam jsme si pohlédli svých očí do hloubky.
Lány se vlnily, vonělo seno z luk, 
my ruku v ruce šli a srdce jeden tluk.
Vázl krok nesmělý v mechovém sametu, 
kde tušil z pohádky lásky říš zakletou.
Obloha vykvetla, pomněnky blankytné 
do nichž se sluníčko motýlem zachytne.
A konec písničky? Umřelo, umřelo 
co v máji života ve duši kypělo.