Mám Ti to sladké tajemství
jak slavík vyklokotat v doubí -
či mám to v slzách vyplakat,
co zmítá srdce mého hloubí?

Či kleče zbožnou modlitbou
mám z lásky vymodlit se Tobě -
či pěkným snem to pošeptat
Ti v tiché, vlídné noční době ?

Či má ten ráj utajený
jen v srdci dřímat, jako v hrobě,
a beze slov a bez Tebe
mám věčně jen to šeptat sobě?

Ó anděli můj, vyznávám
se z lásky k lidstvu nehynoucí;
však Tobě - - ó nekárej mne
snad z mysli slabé, málo vroucí!