Vždy v ráno jarní, včera jak dnes,
drozd tady zpívá, na větvi kdes,
vždy tatáž píseň, tón známý zpola,
tak radost jásá, tak touha volá.
V hluk města třese tónů svých jas,
když přichází Kdos, vždy zmlkne zas...
Ó drozde, bratře, neznámý soku,
já vím: ty slyšíš hudbu těch kroků!
Neviděn, tichý, ve stromech skryt,
ty, Její kroky necháš jen znít,
tvá píseň mlčí, jen touha dýchá,
a hudbu duší posloucháš zticha.
Ó, je to kouzlo: tu chvilku jít,
nic neslyšet, jen krůčky ty znít,
před sebou vidět -- ó, akord bezejmenný!
ten černý vlas, vonný, zapletený ...