Když přicházíte, píseň ta jde s vámi,
do vzduchu z dálky blíž a blíž se chvíc,
tak jemná, jak by vítr klávesami jen hnul -- nic víc.
Slov není v ní; jen harmonie hravá mi v duši splývá
z jejích sladkých slok,
takt k té písni nevyřčené dává váš měkký krok.
Co dí ta hudba? Proč se narodila? Vím jen, že jest
a neptám se nic dál.
Vím jen, že divně tak jste krásná byla,
když jsem ji poslouchal.
Jakým ji textem možno podložiti?
Zní k vaší chvále němý zvonů kov, a přec je román celý,
celé žití v té písni beze slov!