Padaly mlhy včera, padly dnes, v mlhách jste chladně
ztratila se kdes.
Kam jde ta cesta? Kam? Bez vás v prázdno a s vámi
do nebes!
Tak rok už hledám na ní jenom vás.
A myslím si, co budoucnost dá as?
Zda rozkvete tu jednou jaro, či všecko spálí mráz?
Ó, věřím v jaro světů neznámých!
Tam věčná slunce hřejí věčný jih,
tam není pout a není chladna, není mlha, sníh...
Tam dávno už, ó růže, ve svých snech jsem vsadil vaši krásu
v měkký mech, tam kvetete jen pro mne,
pro mne, a stále, v nocech, dnech!
Ať nevidím vás, ať jste cizí mi pro tento svět
s mlhami chladnými,
tam kvetete mi, drahá růže, tam kvetete mi barvami
a věčnými!