Kde můj je kraj, kde  má je vlast?
To jméno má největší slast!
Není to blud, není to klam,
zemi českou za vlast že mám.
Není země jako země,
hlas přírody mluví to ke mně,
a srdce mé volá s plesem,
v Čechách že já jen doma jsem.

Zde jsem zrozen a pěstován,
od matky české odchován,
ta pod srdcem mě nosila,
slzami lásky zrosila.
Zde léta jsem prožil mladosti,
Zde rajské jsem zažil blahosti.
Protož volám polem lesem :
V Čechách tu já jen doma jsem.

Zde jsem se učil Boha znát,
co dítě otcem svým ho zvát.
Zde můj vzděláván byl rozum
a zde je můj otcovský dům.
Na něj oko mé rádo patří,
zde sestry mé, moji tu bratři.
Mně touha lásky táhne sem,
U nich tu já jen doma jsem.