Mladá, pěkná krasavice, plné, bílé líce,
v údol zašla ranní chvíle pro kaliny bílé.
 
Kaliny si natrhala, vázajíc je, stála,
hodíla pak v tichém štkání na cestu je v stráni.
 
Na cestu je rozsypala, milého si ždála :
Vrať se hochu, můj ty sladký, vrať se srdce zpátky !
 
Z Ukrajiny hle, v tu chvíli mládeneček pílí,
jeho vraný koník tmí se, pláštík světle skví se.
 
Košilenka z tenkých nití jen se na něm svítí,
dostal ji co dárek z lásky od kupecké krásky.
 
Ach, můj sokolíku jasný, ty můj synku krásný,
Nejsi souzený ty věru pro kupeckou dceru.
 
Přestaň dvořit se té krásce, přestaň mít ji v lásce,
jinak chytit já radš dám tě, pouty přikovám tě.
 
Poutati mne nedej, máti, do vězení dáti,
Spíš mne spoutej ku bílému lůžku panenskému.