Ve hlubinu němých a vášnivých nocí
a v chmurný svit jiter mdlých tryskal Tvůj jasný smích ;
stín mlhavých nocí lesk pronikal zoubků Tvých
a s paprsky zápolil zářivou mocí.
Jak rozchvěly ňadra Tvá do skoků vlnivých
ty bezděčné, šílené výbuchy smíchu !
Na podivný smích Tvůj teď vzpomínám v tichu
a slyším jej živě znít nocí, ač dávno ztich . . . 
Ty's právo už neměla na ten smích . . . 
To právo měl pouze lesk zoubků Tvých. 
Ty planou v noc němou, jak dříve v ni plály.