Kovej. kovej, kováříčku okovej mně mou nožičku 
okovej mě hezky, dám ti čtyři český. 
Okovej mě obě zaplatím já tobě, na svatého 
Víta dám ti míru žita, na svatého Vavřince, dám ti míru pšenice.

Mlč, dětátko neplakej, sic by přišel rohatej nabral by tě 
na rohy a bylo bys ubohý.

Mikuláš ztratil plášt, Mikuláška sukni, byli oba smutni, 
byli oba smutni.

Povídám, povídám pohádku, že přeskočil pes hromádku, 
povídám, povídám druhou, že teče voda struhou. 
Povídám, povídám třetí že spaly na peci děti 
a když se hezky vyspaly, po kusu chleba dostaly.

Našli jsme krále v zelené trávě posekaného, 
porubaného porubali nám ho Turci, 
mezi dvěma kůlci, neměli jsme se čím brániti, museli jsme si
dřevěných šavlí nadělati...

Naše královna bosa chodí, bílé nožičky v rose brodí, prosíme, 
žádáme, naší chudé královně Kdyby královna měla otce, 
styděla by se jít za chodce Kdyby královna měla matku, 
v ničem by neměla nedostatku...

Hej! Hej! Hej! Mařenko Zikmundová, 
požen ty ke mě na zelenou telatko má nohu zlámanou, 
třema pentličkama svázanou, 
Hej! Hej! kdybys ty sem ke mě hnala jednu bych ti 
darovala budto tu zelenou nebo tu červenou nebo tu fijalovou. 
Hej! Hej! Hej! Helilalou. Hej!, hej! hej!
Aničko Tomešová, požen ty ke mě k doubí. 
Vlk se sem ke mně loudí, chce na mně telátko já telátko nemám, 
kravičku mu nedám, kravičky jsou obě stejný, 
jedna druhý rovný, hej, hej.

Májový deštíček, dej nám ho Pánbíček aby se vydařil 
na poli chlebíček. Dá Pánbůh deštíčka ne naše políčka, 
aby se zdařilo žita i pšenička.

Vyjdi, vyjdi, sluníčko na to naše políčko nevyjdeš li 
na horu zavedu k tě k Táboru od Tábora k Tejnu, 
zavřu tě v ratejnu.

Podle jámy myška podle jámy, pojd ty kocourku pojd za námi, 
klíčky zvoní, fiala voní, brána otevřitá, mečem podpořitá, 
kdo se brány dotkne, tomu hlava potkne.

Kůn vraný, sedlaný, pod červenou dekou, děvče namluvený, 
pěkně přistrojený, jen k oltáři kleknout. 
K oltáři přikleknou kněz jim ruce sváže,
do nejdelší smrti žádný jich nezvrátí, žádný nerozváže.

Nynčko vám děkuju má drahá matičko, 
že jste mě chovala ako to jablíčko, 
ako to jablíčko to pěkný červený dycky jsem bejvala vaše
potěšení.

Zastavte muziky před tím naším domem až já se rozlůčím 
s milým pánem Bohem. Zastavte muziky před naší zahrádkou 
až já se rozlučím s tatíčkem i s matkou.

Co jsem smutná myslela před panem farářem, 
že jsem ruku podala před velkým oltářem, 
co jsem chtěla už to mám, už se tomu neschovám.

Ten zdejší pan farář pěkně káže, rozdává obrázky 
u oltáře já na to kázání taky půjdu, o jeden obrázek prosit budu. 
Ten zdejší pan farář milostivej, on mi dal obrázek, 
ten je živej, Dám já si ho za stůl, sednu k němu, 
on mi dá hubičku a já jemu.

Co se ti tam blýští na tom voborom Horaždanský 
hoši na vojnu jdou Dej jim pán Bůh štěstí aby dojeji ak žádnej 
nespadne s koně do vody.  žádnej jinej nespad jen 
ten mlynářovic, bude pro něj plakat Anča Kovářovic.

Půjdeme tam dolů do bílého dvoru, 
najdeme tam pána on sedí u stolu.
Ach ty milý pane pošli nám svou paní 
at nám ráčí dáti ty štědrý koledy.
Dala jste nám dala růžičku od srdce 
která ji vykvetla v zelený zahrádce.