Písně z Těšínska

Hej, kolo Těšina ja tam cestečka
a na te cestečce stoji děvečka.
Stoji, stoji ustrojena,
jakby byla malovana
jako dvorečka, hej, jako dvorečka.

A jo se ji pytol, či by mě chtěla,
a ona mi na to runčky podava.
Ojcově se dověděli,
zaraz po mě přijechali,
bylo věseli, hej, bylo věseli.

Dostal zěch ti potom kabot na svěnta,
co něboščikl stařik pos v něm tělenta.
Kdyby byli stařik žili,
to by byli v nim chodili,
jo by neměl nic, hej, jo by neměl nic!

Ten těšinsky mostek ogyba se
a po něm vodička rozleva se,
ach jaja, tralalala,
a po něm vodička rozleva se.

Což mě tak, tatičku, něrad matě,
že vy mě na vojnem vysilatě,
ach, jaja, tralalala,
že vy mě na vojnem vysilatě.

Něvysilajtě mě, pujdem ja sam,
sednem na konička, bedem husar,
ach, jaja, tralalala,
sednem na konička, bedem husar.

Ten branny koniček mě poněse
a švarno děvucha přitiskně se,
ach, jaja, tralalala,
a švarno děvucha přitiskně se.

Co branny koniček, to podstata,
co švarno děvucha, to utrata,
ach, jaja, tralalala,
co švarno děvucha, to utrata.

Tam z tej strony jezora
stoji lipka zelona,
ej, stoji, stoji
lipinka zelona
a na ni sum ptaškově.

Ej, něsum to ptaškově,
sum to kavalirově,
rozmovjajum se o švarnem děvčenťu,
kjeremu se dostaně.

Jeden pravi "Bedě ma",
a ten drugy "Jak Bog da",
ej, a ten třeti: "Ty moje serdečko,
šak ty bedněš enem ma."

V zelenym hajičku,
v zelenym rubali,
komu mě zostaviš,
synečku kochany?

Zostavim ja těbě tomu,
co je z něbě,
a za roček za dva
přijedu pro tebě.

A jak něpřijedem,
benděm listy pisať,
a ty jednak musiš
mojum milum, zostať.

Dolina, dolina,
a v dolině sosna:
Poviz mně, děvucho,
dla kogo's rostla?

Urostlach, urostlach
ale ně dla těbě,
dla tego synečka,
co z vojny přijedě.

Přijedě, přijedě
na brannem koničku,
podkovjynky zlate,
šablička na boku.

Děvucho, děvucho,
porachuj se sobě,
věla ja chodničkuv
utlačil ku tobě!

Dybych žech ja mjala
chodničky rachovať,
musela bych ja se
pisařička chovať.

Pisařička chovať,
papir mu kupovať,
něstačilo by mně
ani na jeden rok.

V neděli rano, drobny dešť pada,
moja najmilejši krovy vygaňa.

Ty pujdeš gurum a ja dolinum,
ty zakvitneš ružum a ja malinum.

Ty pujdeš gurum a ja gostincem,
ty budeš pannum a ja mladěncem.

Ja věm o ptáskovi v lese,
malovane jajka něse.

Jedno bjala, druge šare,
kany inndy děuchy stare.

A v Řece sume mlodušinky,
majum gembe slodušinky.

Ja juž jednu pocaloval,
tři dni ech se oblizoval.

Litali, litali
dva holubci mali,
divala se jim nadobna děvečka,
divala se jim oběma.

Ti holubci mali
gnizdečko se slali,
divala se jim nadobna děvečka,
divala se jim oběma.

A z tej pěrvej strany
blavatek zelony,
divala se jim nadobna děvečka,
divala se jim oběma.

A z tej drugej strony
stebelečko slomy,
divala se jim nadobna děvečka,
divala se jim oběma.

Světě, světě marny,
odešel mi synek švarny.

Kozol se mi nězarmutiť,
že se ještě može vruciť.

Jo se rmucila něbedem,
innego si hledať bedem

co bedze měl gory, lasy,
štyry koně, dvě kolasy

a bičisko z papručiny,
něbenděš ty, bendě inny!

Za gorum, za vodum
měsonček vychodi,
rada bych věděla,
kdě muj mily chodi.

Včora mně sluboval,
že tu věčor přijdě,
abych go čekala,
až měsonček vyjdě.

Měsonček juž vzešel,
muj mily něpřišel,
však on juž zajiste,
však on za jinši šel.

Paněnky se chlubjum,
že ich chlapci lubjum,
a chlapci se smějum,
že zvodiť umějum.

O moje paněnky,
něchlubtě se, prosim,
boja vam zazpivam,
tylko sluchať prosim.

Při jedne usendzem
na drugum spoglundom,
třetěj do ust mluvim,
čvartej ještě žondam.

Pjontum mile scisněm,
šustum pocalujem,
šudmej listy pišem
a s vosmum žartujem.

Děvontej to mluvim,
že ju kocham ščiře,
děšonta zazdrošti,
až to nima k viře.

Jedenaste šidzim,
svodzem na přemjany,
od dvanaste panny
jestem ukochany.