Šest prostých písní

Dny se tak krátí, dny se tak krátí, 
snad se mi přeci miláček vrátí. 
Odpustím ráda, odpustím ráda, třeba to byla strašlivá zrada 
nemít a říkat, že má mně rád.

Dny se tak krátí, dny se tak krátí,
snad se zas ke mně miláček vrátí. 
Odpustím ráda, odpustím ráda, snad se též touha v duši mu vkrádá. 
Jenom když zvím zas, že má mně rád.

Řekl mi anděl poleťme spolu nahoru ku hvězdám není tam bolu. 
Možno li veřit nebeské ptáče vždyť to nebe hvězdami pláče.

Ach nikdo neví, sama jen znám
koho já opravdu ráda tak mám,
koho já opravdu ráda tak mám,
nikdo ach neví ani on sám.

Ta naše stráň, po níž tak ráda chodívám.
Ta ví jak častokrát já zaň se s hloubi duše modívám.
Potichu jenom zticha jen by nikdo neslyšel.
jen onen sám jedině ten, jenž vždy pro lásku soucit měl.

V dáli hrom burácí a hluboko hřmí,
milý se nevrací a již se tmí.
Chraň mi jej, Bože můj, chraň mi jej, chraň
nesžehni bleskem svým též moji skrán!

Nad naší strání šumí les a přes něj mráčky spějí v dál
a srdce s nimi dlí tam kdes co za své sebou moje vzal .
Stráň včelek bzukotem teď zní jak z dálky hučívá náš splav
když k moji písni večer mi přidává své:
Buď milý zdráv!