Zeď, tu zeď, kterou jsme stavěli spolu,
den ze dne přidávajíce slovo k mlčení,
tu zeď rozrazit nemůžeme.
Zazděni vlastníma rukama zmíráme žízní,
slyšíme, jak vedle hne se ten druhý,
slyšíme povzdech, voláme o pomoc,
i slzy stékají do hloubky našich těl.
Lidi, lidi, co bylo skryto, je odkryto.
Dáváme představení pro dospělé i děti,
vojáky, studenty i ženy i z domácnosti.
Ty sis nasadil rohy, tesáky, drápy,
já dlouhý a ostrý jazyk,
ty v prsa se biješ, polykáš nože,
řetězy škubeš, drolíš mé srdce.
Stojíme na hlavách, chodíme po rukou,
žena se zlatým srdcem, muž s očima děcka,
žena i muž v jedné osobě,
lidi, lidi, divy se vidí zde u nás lidí.
Lidi, lidi, lidi smilujte se,
hoďte drobítek lásky.