Radúz:
A uvrhli mě, krutě do věže, tam byla tma... 
Však ne, před tím, než mě tam vedli, bylo ještě něco... 
zjev jakýs světlý oslnil mi zrak, 
cos jako krásný pták... 
Ne, bílá lilie, již ozářila ranní zora... 
Co bylo to? Má paměť kalí se!...

Nyola:
Ty později si vzpomeneš, 
nehleď tak smutně, zmateně... 
Dál vypravuj…
 (stranou) 
Ó, Radovide, jak snášet, snášet?

Radovid:
Do věže uvrhli tě, viď, můj královici?

Radúz:
Tam byla tma a dlouho jsem tam ležel… 
ale jakýs paprsek mě navštěvoval… 
Jaký byl to paprsek? 
Nemohu, nemohu si vzpomenout… 
Mě bolí, matko, zde, 
vlož ruku na mé čelo... 
tak… tak…