Dnes v starých listech byl jsem zahrabán 
když jeden náhle do ruky mi pad,
na němž mne cifra roku stará zarazila ; 
tak dávno bylo to, tak dávno již.
Veliké, malé, hladké, vypouklé to písmo bylo a v něm kaněk dost;
„Můj milý Frici! Stromy holé jsou. Na loupežníky již ni na vojáky
si nehrajeme. Turek zlomál nohu, a tetu Hanku bolí stále zuby.
Náš papá šel kams na koroptví hony. Víc nevím. 
Mám se dobře však.
Piš brzy a bud hodně zdráv ! Sigmund tvůj bratranec a druh . .."
,Jsou stromy holé již." 
Smutek těcho.slov mne nutil složit tiše listy, vzít
klobouk a rukavice, kabát, hůl a ven mne nutil, 
ven do mojí pláně.