Cigánské melodie

Co si přejí? Ej, co třeba:
víno, dohan, špek a chleba,
baltu, husle, fajku, páni,
rudé gatě v premování,
modrou vestu knoflík samý,
žluté čižmy s ostruhami,
jakých nemá leda král,
jež by srdce rozechvěly
a po celém světě zněly,
kdybych jimi zacengal,
povždy líp a povždy dál,
toulal bych se semo tamo,
ostatní by přišlo samo!

Na lapačky přišli páni,
ukryju se ruče v stráni,
však cigána za vojáka
zlaťák s vínem nevyláká.

Volné rád mám živobytí
za svobodu toužím mříti,
ne za vůdce, jenž se skrývá,
když zaň žebrák krev vylívá.

Ať jde jenom vůdce s pány, 
kabátek-li premovaný,
a zář hvězdná z porty zlatné,
nepřátelům žíly zatne.

Pod růžovým v poli keřem zrodila se Jana,
zrodila se, vrostla, kvete jako růže planá.
Jako planá růže kvete, jako planá voní,
v její klín so moje hlava ráda v soumrak kloní.
Jano, moje Jano!

Co mi černou hlavou těká, co v ní divě víří,
vroucím Jana obejmutím skonejší a smíří,
a co v ňadrech rozplakáno a co v ňadrech vzlyká,
lečit umí políbením líp než ostřím dýka.
Líbej, líbej, Jano!

Gajdy zvučí, víří, šumí,
hajduč, hajdučit kdo umí,
ale jak si cigán vede,
žádný věru nedovede!

Ej, tak níkdo nezatančí,
jako s Eržou švarný Janči,
bylo by i blesku těžko
zatančit si také freško!

Děvčata jsou touha sama
za cvakáli podkůvkama,
však když vzhůru vyšvihne se,
všecko s sebou v nebe nese!