Tři písničky

Po dalekém moři táhnou plachty bílé, 
provází je vítr z břehu na daleké míle. 

Pluje bílá lodka černotmavým mořem, 
jen se vy mi neutrapte má matičko hořem. 

Má matička doma, jak jen lehá, vstává, 
div si nevypláče oči do krvava. 

Má matička stará, pláče jenom zticha, 
ale i přes dálné moře srdce ji doslýchá. 

Slyš matičko vítr někdy plachty ztrhne. 
a to tvoje naříkání srdce mi utrhne!

Šel jsem s milou zvečera, 
cestičkou kol jezera, 
smáli jsme se zpívali, 
a na hvězdy se dívali. 

Jak jsme přišli k doubravě, 
stromy, keře zvědavě 
dívaly se za námi 
a kývali si hlavami. 

A já jsem si zazpíval, 
hubičku jsem si jednu vzal, 
"Zmýlil jsi se. to mi věř, 
byly dvě" tak šeptal keř. 

"A já viděl v hájku tom 
tři že byly!" šuměl strom. 
Voda řekla: "Mnohem víc, 
bylo jich až na tisíc!" 

Mlčte, nač nás pomlouvat? 
všichni máte pravdu snad, 
nejdřív jedna, potom víc, 
až jich bylo na tisíc!