Večerní les rozvázal zvonky,
a ptáci zvoní k tiché skrejši,
kukačka zvoní na ty větší,
a slavík na ty libeznější.

Les každou větev písní kropí
a každý lístek jeho dítě,
na nebes strop jim lampu věší
a stříbrné z ní táhne nitě.

A každá nit na konci spánek,
sny jako jiskry v stromech skáčí,
jen laňka se sebe je střásá
a před lesem se v rose máčí.

Teď usnuli i zvoníkové,
les dýchá v prvním zadřímnutí,
a jestli slavik zaklokotá,
to ze spánku je prokouknutí.

Teď všecko spí, i laňka dříma,
i zvonky  visí do vybdělé,
noc kráčí jako všeho dozvuk,
tak příroda si k spánku stele.