Čím jsem, já tě rozhněvala,
lásko má, ty řekni sám!
Tím, že láskou jsem jen plála
A teď negli v duši mám?
 
Mír a sílu mládí svého
ráda já ti spěla dát:
vím a zřím však, jak jen vzdycháš,
asi jinou máš už rád.
 
Tvou jak znát jsem věrnost měla,
dávajíc ti lásku svou?
Já i mřít jsem pro tě chtěla,
žel, mám sudbu nešťastnou.
 
Dál tě ráda mám, ač strádám,
pláč mou trýzeň nezměří.
Ó, jak líto mi, jak líto
Těch mých rusých kadeří!
 
Ne jak dřív po ňadru bílém
splétají se ozdobou,
splývají jen proudem volným
nesčesány na hruď mou.
 
V zášti své je rozpoutává
Kráska zlá a vzdálená,
Zárlivá ta kráska cizí,
kterou milý v lásce má.