Mladice ty krásná, nejkrásnější,
vojačko ty, pluku nejmilejší!

Proč se sama městem procházíváš,
či snad po miláčku netoužíváš?

Ba,já toužím po svém nejmilejším,
takového není v světě zdejším.

On je zdravý, krásný, mužný, řádný,
z hochů se mu nevyrovná žádný.

Ale milý hlavu tvrdou mívá,
pohádáli jsme se, jak to bývá.

Chci se smířit s ním a přece váhám,
potori se před ním, to se zdráhám.

Vzkazovat mu, též mne trochu mýlí,
a tak počkám, až se večer schýlí.

Pak, že noci tmám se nevyhýbám,
sama půjdu k němu a jej zlíbám!