Můj Konnor má tváře jak červená růže,
a příroda kadeří krášlí mu skráň.
Jen perla s ním v léposti závodit může,
a dech jeho překoná kvetoucí stráň.
 
V radosti něžné v samotě dlíme,
on po horách kráčí vždy za stínem mým.
Srdce mé v blahém toužení, když na se zříme,
Konnor miláček můj, on mým potěšením.