Devatero tisíc ovcí,
devět bratří páslo je,
pět jich vyšlo za hubičkou,
tři za láskou upřímnou;
jediný jen Janis zůstal,
zůstal u svých oveček.
Dobře ovce ošetřeje,
pilně k stádu přihlíží;
a pořád mu matka pravi,
pořáde mu domlouvá:
Dej si pozor, Jene, střež se,
jářku, milý Jeníčku!
Nelez na strom o samotě nechod' dolů do polí,
také mechod' dolů k řece,
na píšt'alu nehraj tam;
víš, jak se tam shromažd'ují
Nereidy ze řeky.
Ale Jeník neposlechl na slova své matičky,
vylez' na strom o samotě a šel dolů do poli,
také dolů na břeh řeky,
na píšt'alu si tam hrál.
Přišly, hned se shromáždily
Nereidy ze řeky:
Zahraj nám, zahraj nám,
Jeníčku, zahraj,
Zahraj nám, zahraj nám,
zahraj na svou píšt'alu.
Chceš mít peněz, aj,
tu vezmi, chceš mít krásné perličky,
chceš nejhezčí z toho kola,
nejkrásnější nasvětě?
Ani nechci vašich peněz, ani vašich perliček,
ani nechci nejhezčí z vás,
nejkrásnější na světě;
chci jen svoji Evdokii co tak zpívá líbezně,
krásně zpívá na úsvitě,
ptáčky budí ze spaní.