Já jsem huslař přeubohý,
nemám jen tu hřivnu,
a přec všudy se mi daří,
kam širákem kývnu,

Kam paličku poodložím,
trávník pučí avete,
a když slačik strunky hladí,
radost letí světem.

Mé píseňky polní kvítí,
ono ňadra zdobí,
děvčátka z těch sladkých zvuků
pérečka si zrobí.

Nedbám věru o nikoho,
třeba bez osochu,
je v kytici dozajista
plných květů trochu.

A v každičkém takém květu
pohar šumné vůně,
by se těsil, kdo na lásku
v srdélenku stůně.

By se těsil, komu slzy
Napadaly k líčku,
pro tu milou, milučičkou
naši svobodičku.