by Charles Baudelaire (1821 - 1867)
Translation by Jaroslav Haasz (1860 - 1939)

L'aube spirituelle
Language: French (Français) 
Quand chez les débauchés l'aube blanche et vermeille
Entre en société de l'Idéal rongeur,
Par l'opération d'un mystère vengeur
Dans la brute assoupie un ange se réveille. 

Des cieux spirituels l'inaccessible azur,
Pour l'homme terrassé qui rêve encore et souffre,
S'ouvre, et s'enfonce avec l'attirance du gouffre.
Ainsi, chère déesse, être lucide et pur, 

Sur les débris fumeux des stupides orgies,
Ton souvenir plus clair, plus rose, plus charmant,
À mes yeux agrandis voltige incessamment. 

-- Le soleil a noirci la flamme des bougies ;
-- Ainsi, toujours vainqueur, ton fantôme est pareil,
Ame resplendissante, à l'immortel soleil !

Confirmed with Revue des Deux Mondes, seconde série de la nouvelle période, tome dixième, Les Fleurs du mal, Paris: Bureau de la Revue des Deux Mondes, 1855, pages 1087-1088. Also confirmed with Les Fleurs du mal, Spleen et Idéal, Paris: Poulet-Malassis et de Broise, 1857, pages 99-100. Punctuation and formatting follows 1855 edition.

First published in Revue des Deux Mondes, seconde série de la nouvelle période, tome dixième, 1855. Also appears in Les Fleurs du mal as number 49 in the 1857 edition and 53 or 54 in subsequent editions.


Authorship

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):


Research team for this text: Emily Ezust [Administrator] , Poom Andrew Pipatjarasgit [Guest Editor]

This text was added to the website between May 1995 and September 2003.
Line count: 14
Word count: 97

Zora v duši
Language: Czech (Čeština)  after the French (Français) 
Když vejde k zhýralcům zjev zory růžný, bílý,
a spolu Ideál, by hryz’ je, vstoupí k nim,
též anděl nějakým tu mstivým tajemstvím
v tom spícím zvířeti se vzbudí v oné chvíli.

Tu Nebes duševních modř, nepřístupná všem,
když člověk poražen sní dál a v mukách prahne,
se v hloubi rozevře, jak propast k sobě táhne.
Tak, drahá Bohyně, ty čistá v lesku svém, —

tvá světlá vzpomínka nad troskou dýmající
všech tupých orgií, tak růžná, milá tak,
bez konce oblétá můj vyjevený zrak.

Lesk slunce zatemnil již plápolání svící;
tak má tvé zjevení, vždy triumfující,
vzhled Slunce nesmrtný, ó, duše zářící!

Confirmed with BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II, translated by Jaroslav Haasz, Praha: J. Otto, 1919. pages 45-46.


Authorship

Based on

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

    [ None yet in the database ]


Researcher for this text: Andrew Schneider [Guest Editor]

This text was added to the website: 2019-08-25
Line count: 14
Word count: 102