Pod růžovým v poli keřem zrodila se Jana,
zrodila se, vrostla, kvete jako růže planá.
Jako planá růže kvete, jako planá voní,
v její klín so moje hlava ráda v soumrak kloní.
Jano, moje Jano!

Co mi černou hlavou těká, co v ní divě víří,
vroucím Jana obejmutím skonejší a smíří,
a co v ňadrech rozplakáno a co v ňadrech vzlyká,
lečit umí políbením líp než ostřím dýka.
Líbej, líbej, Jano!