Vysoko stoit
Solnce na nebe,
Gorjačo pečet
Zemlju-matušku.

Dušno device,
Grustno na pole,
Net ochoty žat'
Kolosistoj rži.

Vsju sožglo ee
Pole žarkoe,
Gorit-gorma vse
Lico beloe.

Golova so pleč
Na grud' klonitsja,
Kolos srezannyj
Iz ruk valitsja…

Ne s prosta uma
Žnica žnet – ne žnet,
Gljadit v storonu,
Zabyvaetsja.

Och, bolit u nej
Serdce bednoe,
Zaronilos' v nem
Nebyvaloe.

Ona šla včera,
Nerabočim dnem,
Lesom šla sebe
Po malinušku;

Povstrečalsja ej
Dobryj molodec;
Už ne v pervyj raz
Povstrečalsja on.

Povstrečaetsja,
Budto nechotja,
I stoit, gljadit
Kak-to žalobno.

On vzdochnul, zapel
Pesnju grustnuju;
Daleko v lesu
Razdalas' ta pesn'.

Gluboko v duše
Krasnoj devicy
Ozvalas' ona
I zapala v nej…

Dušno, žarko ej,
Grustno na pole,
Net ochoty žat'
Kolosistoj rži…