Dvě písně na ruskou poezii

Slavíčku můj nepěj zde před tím oknem mým do lesa však let mi.
Do místa rodného.
Let mi pod okno mé dívky dušinky věrne ji zazpívej o moji tesknote.
řekni ji bez ni jak vadnu a usychám
jako před jesení tráva na stepi
Bez ni mi v noci jest mesíček zamračen
bez plamene v půlden kráčí slunéčko.
Bez ni kdožpak mne kde přijme laskavě.
V čí hrud skloním já svou hlavu k oddechu?
Bez ní na čípak řeč já se usměji?
čí mně písen čí pozdrav bude pak po srdci?
Pročpak ti můj slavíčku pět pod tím oknem mým
Let mi let ty mi k mé dívce dušince.

Uvila jsem sobě vínek karafiátový, dala jsem jej na hlavinku pro vodičku.
Začal váti větříček, severní větérek,
brzy svál můj vínek s hlavy v tok šumící říčky.
Jeli plání tři junáci svobodní tři všichni.
Kdo chce býti miláčkem mým, kdo s vln vrátí vínek můj
Jeden z těch tří byl to z mládců nejmladší z nich právě byl
Ten plul k vínku nedoplul však, v proudu říčky zůstal
Neříkejte otci svému, že on v říčce zůstal.
Rcete otci milenému, že napájí koníčka svého milého.