by Percy Bysshe Shelley (1792 - 1822)
Translation by Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912)

Hail to thee, blithe Spirit!
Language: English 
                Hail to thee, blithe Spirit!
                     Bird thou never wert -
                 That from Heaven or near itor near it
                       Pourest thy full heart
In profuse strains of unpremeditated art.

                Higher still and higher
                     From the earth thou springest,
                Like a cloud of fire;
                     The blue deep thou wingest,
And singing still dost soar, and soaring ever singest.

                In the golden lightning
                    Of the sunken sun,
                O'er which clouds are bright'ning,
                    Thou dost float and run,
Like an unbodied joy whose race is just begun.

                 The pale purple even
                     Melts around thy flight;
                 Like a star of Heaven,
                     In the broad daylight
Thou art unseen, but yet I hear thy shrill delight -

                 Keen as are the arrows
                     Of that silver sphere
                 Whose intense lamp narrows
                     In the white dawn clear,
Until we hardly see, we feel that it is there.

                 All the earth and air
                    With thy voice is loud,
                 As, when night is bare,
                     From one lonely cloud
The moon rains out her beams, and Heaven is overflowed.

                 What thou art we know not;
                     What is most like thee?
                  From rainbow clouds there flow not
                     Drops so bright to see,
As from thy presence showers a rain of melody: -

                 Like a Poet hidden
                     In the light of thought,
                 Singing hymns unbidden,
                     Till the world is wrought 
To sympathy with hopes and fears it heeded not:

                 Like a high-born maiden
                     In a palace-tower,
                 Soothing her love-laden
                     Soul in secret hour
With music sweet as love, which overflows her bower:

                 Like a glow-worm golden
                     In a dell of dew,
                 Scattering unbeholden
                     Its aërial hue
Among the flowers and grass which screen it from the view:

                   Like a rose embowered
                       In its own green leaves,
                   By warm winds deflowered,
                       Till the scent it gives
Makes faint with too much sweet these heavy-wingèd thieves:

                   Sound of vernal showers
                       On the twinkling grass,
                   Rain-awakened flowers -
                       All that ever was
Joyous and clear and fresh - thy music doth surpass.

                    Teach us, Sprite or Bird,
                        What sweet thoughts are thine:
                     I have never heard
                         Praise of love or wine
That panted forth a flood of rapture so divine.

                     Chorus hymeneal,
                         Or triumphal chant,
                    Matched with thine would be all
                         but an empty vaunt -
A thing wherein we feel there is some hidden want.

                    What objects are the fountains
                        Of thy happy strain?
                    What fields, or waves, or mountains?
                        What shapes of sky or plain?
What love of thine own kind? what ignorance of pain?

                     With thy clear keen joyance
                          Languor cannot be:
                     Shadow of annoyance
                         Never came near thee:
Thou lovest, but ne'er knew love's sad satiety.

                     Waking or asleep,
                         Thou of death must deem
                     Things more true and deep
                         Than we mortals dream,
Or how could thy notes flow in such a crystal stream?

                     We look before and after,
                         And pine for what is not:
                     Our sincerest laughter
                         With some pain is fraught;
Our sweetest songs are those that tell of saddest thought.

                     Yet, if we could scorn
                        Hate and pride and fear,
                     If we were things born
                         Not to shed a tear,
I know not how thy joy we ever should come near.

                     Better than all measures
                         Of delightful sound,
                     Better than all treasures
                         That in books are found,
Thy skill to poet were, thou scorner of the ground!

                     Teach me half the gladness
                         That thy brain must know;
                     Such harmonious madness
                         From my lips would flow,
The world should listen then, as I am listening now.

R. Still sets stanzas 1, 8, 12-13

About the headline (FAQ)

Authorship

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):


Researcher for this text: Emily Ezust [Administrator]

This text was added to the website: 2004-05-02
Line count: 105
Word count: 577

Skřivánkovi
Language: Czech (Čeština)  after the English 
                 Zdar ti, čacký duchu!
                   Nejsi ptákem, když
                   z plna srdce ruchu
                   z nebes, neb jim blíž
vyléváš s prostým kouzlem svých hojných zpěvů číš!

                   Vždy výš do oblak
                   od země ty spěješ,
                   jak ohnivý mrak
                   azurem se chvěješ,
a pěje, stoupáš výše a stoupaje vždy pěješ!

                   V zlatém plání světla,
                   v němž jde slunce spat,
                   kde zeď mraků světlá,
                   letíš napořád
jak beztělesná radost, která chce právě vzplát!

                   V letu tvém kol tebe
                   červánků nach kles’,
                   jako hvězda nebe
                   den kdy blíž se snes’,
ty’s rovněž nezřen nikým, však já tvůj slyším ples.

                   Paprsky jak ryzí
                   té stříbrné z hvězd,
                   jejíž lamp zář mizí,
                   v zoře nechtíc kvést,
my sotva vidíme ji, však cítíme, že jest.

                   Zem i vzduch jsou plny
                   kouzla hlasu tvého,
                   jako noci vlny
                   z mraku jediného,
když luny tryskne záře lem jasníc nebe všeho.

                   Kdo ty’s? ret náš chví se,
                   kdo ti roven as?
                   S duhy nesklání se
                   takých kapek jas,
jak z přítomnosti tvojí déšť písní zas a zas!

                   Jako básník skrytý
                   ve světle dum svých,
                   v hymnách lká své city,
                   až svět slouchá tich,
jat nadějí a strachem, ač neměl tuchu jich;

                   Hradu na cimbuří
                   princezna jak kvílí,
                   lásku, jež v ní zuří,
                   tišíc v tajné chvíli,
jak láska sladké písně až bol ji zatopily;

                   Světlušky jak blesk
                   rosnou nivou lítá,
                   vzdušných barev lesk
                   sije kol, se kmitá,
že nevidíš jí v květech ni v trávě, kde je skryta;

                   Jako růže v síti
                   jež se listů kryje,
                   když jí květ, jímž svítí,
                   teplý vánek zryje,
vše těžkokřídlé krádce svou sladkou vůní zpije;

                   Jarní déšť jak běží
                   v třpytivých trav tříseň,
                   květy rosou svěží,
                   vše, co nezná tíseň,
co jasné, čisté, čerstvé, tvá překonává píseň.

                   Ptáku nebo duchu,
                   uč nás dum svých pění,
                   neslétlo mi k uchu
                   lásky, vína ctění,
jež dýchat může proudy tak božských unesení!

                   Svatební, věř, chór,
                   zpěv jenž triumf hřímá,
                   ve tvůj rozhovor
                   prázdnotou nás jímá,
vždy jakýs nedostatek, my tušíme, je s nima.

                   Kde jsou písní tvojích
                   zřídla? Na vrcholu
                   hor, či v polích, zdrojích,
                   v tvarech nebe, dolů?
Je láska to k tvým dětem, je neznalost to bolu?

                   Jasný, pronikavý
                   ples tvůj nezná zmdlení,
                   nudy těch stín lkavý
                   nepadne v tvé pění,
ty miluješ, však lásky ty neznáš přesycení.

                   Ať bdíš nebo spíš,
                   ty o smrti taji
                   hlubší pravdu víš,
                   nežli nám sen bájí,
jen tím to, že tvé písně tak křišťálově hrají!

                   Zříme v před i zpět,
                   to, co není, lkáme,
                   vždycky trudu hnět
                   v každém smíchu máme,
vždy v nejsladších svých písních svůj smutek zpovídáme.

                   Míti ve zhrzení
                   záští, pýchu, strach,
                   nebýt narozeni
                   k žití ve slzách,
zda bylo by jen možno tvou radost stihnout v snách?

                   Dražší nad vše rytmy
                   zvuků čarovných,
                   nad poklady v přítmí
                   spící starých knih
tvůj um by vzor byl pěvci, tvůj, jenž se nad prach zdvih’.

                   Uč mne plesu části,
                   jímž se musíš chvět,
                   šílenou tu slastí
                   překypí můj ret,
že jak teď slouchám tobě, kol slouchat bude svět.

Confirmed with SHELLEY, P. B. Výbor lyriky, translated by Jaroslav Vrchlický, Praha: J. Otto, 1901, pages 69-73.


Authorship

Based on

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

    [ None yet in the database ]


Researcher for this text: Andrew Schneider [Guest Editor]

This text was added to the website: 2019-07-26
Line count: 105
Word count: 489