by Charles Baudelaire (1821 - 1867)
Translation by Jaroslav Haasz (1860 - 1939)

Homme libre, toujours tu chériras la mer
Language: French (Français) 
Homme libre, toujours tu chériras la mer ;
La mer est ton miroir ; tu contemples ton âme
Dans le déroulement infini de sa lame,
Et ton esprit n'est pas un gouffre moins amer.

Tu te plais à plonger au sein de ton image,
Tu l'embrasses des yeux et des bras, et ton cœur
Se distrait quelquefois de sa propre rumeur
Au bruit de cette plainte indomptable et sauvage.

Vous êtes tous les deux ténébreux et discrets ;
Homme, nul [ne connaît]1 le fond de tes abîmes ;
Ô mer, nul ne connaît tes richesses intimes,
Tant vous êtes jaloux de garder vos secrets.

Et cependant, voilà des siècles innombrables
Que vous vous combattez sans pitié ni remord,
Tellement vous aimez le carnage et la mort,
Ô lutteurs éternels, ô frères implacables !

About the headline (FAQ)

View original text (without footnotes)

Confirmed with Revue de Paris, Paris: Bureaux de la Revue de Paris, October 1852, page 135 [first publication]; also confirmed with Les Fleurs du mal, Spleen et Idéal, Paris: Poulet-Malassis et de Broise, 1857, pages 40-41. Punctuation follows first publication. The poem was first published in Revue de Paris as "L'Homme libre et la Mer"; this poem is entitled "L'Homme et la Mer" in all editions of Les Fleurs du mal.

1 1861 and 1868 editions: "n'a sondé"

Authorship

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):


Research team for this text: Emily Ezust [Administrator] , Poom Andrew Pipatjarasgit [Guest Editor]

This text was added to the website: 2018-07-16
Line count: 16
Word count: 133

Člověk a moře
Language: Czech (Čeština)  after the French (Français) 
Vždy, volný člověče, mít budeš moře rád,
tvým moře zrcadlem, ty shlížíš duši svoji
v těch vlnách, valících se věčně za příboji,
a není propastí míň hořkou duch tvůj snad.

Tvá bytost v podoby tvé klín se ráda hrouží;
tvůj zrak ji objímá, tvá náruč zavírá,
tvé srdce z bouří svých se někdy probírá,
když divý, nezkrotný, ten nářek s šumem krouží.

Vy mlčelivi jste a chmurni oba dva:
vždyť nikdo, člověče, v dno nesestoup’ tvých skrejší,
ó, moře, nepoznal tvůj poklad nejtajnější;
tak každý žárlivě z Vás taj svůj ukrývá!

A přece bezčetné, hle, věky v boj váš patří,
jak bez milosti jest a bez všech výčitek,
tak milujete smrt a krev a vřavy jek,
ó, věční bojcové, ó, nesmířliví bratří!

Confirmed with BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II, translated by Jaroslav Haasz, Praha: J. Otto, 1919. pages 22-23.


Authorship

Based on

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

    [ None yet in the database ]


Researcher for this text: Andrew Schneider [Guest Editor]

This text was added to the website: 2019-08-25
Line count: 16
Word count: 122