Čtyři písně na slova čínské poezie

Domov je tam, daleko, daleko, daleko tam, daleko tam,
mělo bys domů, zbloudilé srdce! Daleko tam domov, domov.
Za cizí noci, v podzimním dešti, když nejvíc studil
smutku chladný van: ve vysokém domě svém
zaslechl jsem křik divokých husí: právě přilétly.
Domov je daleko tam.

V bambusech nejsou lidé, v bambusech sedím sám.
Tu na loutnu zahraju tiše, tu sobě zahvízdám.
Kdo, řekněte lidé, kdo ví, kde v bambusech sedím sám, sám?
Kde v bambusech sedím sám a na východ srpečku luny bambusem pozírám.

Z temného moře vyrůstá měsíc,
v daleké, v daleké zemi teď rozkvétá též.
Láska svůj truchlí daremný sen, láska truchlí svůj sen,
čeká, čeká na vzdálený večer, na vzdálený večer.

Jasněji měsíc svítí v hoře mé.
Oblékám noční šat, chladné je jíní.
Ruce mé, ruce, kterak jste prázdné,
říci to všechno! - říci to všechno!

Spánku, sen dej mi,
spánku, sen dej mi o návratu domů,
o návratu domů, domů,
spánku, sen nemůžeš dát -- mě toužení stále budí...

Větrem se bambus houpá,
na kámen měsíce sed.
Do chvění Mléčné dráhy stín divoké kachny vzlét.
Na naše shledání myslím, 
na naše shledání, shledání myslím.
Víčka míjí sen, víčka má míjí sen.
Zatím co radostí zpívám, 
co radostí zpívám, zpívám,
strak repot vzbouzí už den, 
vzbouzí už den, vzbouzí den!
Lalalala lalala lalalala -- lalalalala lalala lalalala
lalalalalalala la la...