Kytice z ceských narodnich písní

Pase ovčák, pase ovce,
v pěkném zeleném klobouce,
pase na kopečku v břežovém háječku.

Pod dubem  tu znenadáni dvě panenky stály.
Ovčák jim dal dobrý večer, ony se mu smály.

Jedna byla celá bílá jako holubička,
druhá k němu švitořila jako vlaštovička.

Pojď ovčáku, poiď ty náma,
počkej u nás až do rána,
a ty tvoje ovce, ať je pase kdo chce.

Vzaly jsou ho za ručičku, do hor s nima zašel,
Svých oveček a chaloupky nikdy více nenašel.

Až odtud pojedeš, 
můj holečku, 
já pudu za tebou 
pudu za vojačku. 

Co bys, má panenko, 
co bys tam dělala? 
vždyť bys mě ve vojsku 
nepoznala? 

Udělala bych se 
malým ptáčkem, 
snášela bych se ti 
nad kloboučkem. 

Udělala bych se 
vlaštovičkou, 
snášela bych se ti 
nad hlavičkou

Proč, kalino, v strouze stojíš? 
zdali ty se sucha bojíš? 
Kdybych já se sucha bála, 
ještě bych já hlouběj stála. 
Proč, kalino, kalin nemáš 
a jimi se nečervenáš? 
Já jsem kalin dosti měla 
a jimi se červenala. S
vrchu ptáci ozobali, 
z důli panny olámaly.
Každá panna hochu svému 
a já smutná nemám komu. 
Ach kdybych já komu měla, 
byla bych si přispíšila.

Blaze tomu, kdo nic nemá,
nestará se, kam to schová.

Směle lehne, směle vstane,
žadnej mu nic neukdradne.