Patero zpěvů (Fünf Gesänge)

Tak mne kouzlem ondy jala
tam v besídce ružové,
že se téměř ruznem dala 
pamět má i smyslové.

Slova stíhám řeči matu
posléz a co davno znám,
opět milém u záchvatu
či mne miluje se ptám.

Nevím, růže zavzdychnuly,
čili rtové pošeptnuly
pnouce k mým se ústům bliž,
třikrát slad'ounké: "Ty viš!"

Hielt es mich mit Zauberbanden
in der Laube Rosenflor
dass mir alle Sinne schwanden, 
all Erinnern sich verlor?

Nichts von dem was du gesprochen
damals mir im Ohre blieb,
drum aufs neu holdselger Scheu
Frug ich dich: "Hast du mich lieb?"

Weiss nicht thatens die Rose mir kund
oder sprach's dein blühender Mund
leis zu mir in sanfter Glut
süssen Hauchs: "ich bin dir gut!"

Kdyby všecky slzičky
pohromadě byly,
co jsou milý pro tebe
oči moje lily:
věru by se louky naše
všecky zatopily.

Ach kdyby to vzdychání
pohromadě bylo
co mé srdce pro tebe
milá vypustilo:
věru na věži by naši
zvony rozzvonilo.

Würden alle Thränelein
die ich musst' vergiessen
Ach um dich Geliebter mein
je zusammen fliessen:
müssten wahrlich unsre Wiesen
ganz unter Wasser stehn.

Würden alle Seufzerlein
die um dich geschehen
O du Heissgeliebte mein
je zusammen wehn:
müssten lang schon auf dem alten Turm da droben
laut alle Glocken gehn.

Ach, ty róže, krásná róže,
čemu's ranně rozkvetla,
rozkvétavši pomrzla,
pomrzavši usvědla,
usvěděvši opadla?
Večer seděch, dlúho seděch
do kuropĕnie seděch,
nic doždati nemóžech.
Všě dřiezhy, lúčky sežech.
Usnuch, snieše mi sě ve sně,
jako by mně nebošce 
nebožce
na pravéj ruce s prsta
svlekl sě zlatý prstének,
smekl sě drahý kamének.
Kamének nenadjidech,
z militka sě nedoždech.

Na nebi měsíc s hvězdami
a v lese plno hlásků,
a na ten šírošírý svět
jak bůh by rozlil lásku.

Těch mladých lístků různý hlas
se v sladký hovor mění,
celý svět jakby rozkochán
rozplývá v políbení.

A přece vím, že v samotě
se mnohé srdce trápí,
a mnohá tvář že mladistvá
se v hořkých slzách ztápí.

Es steht der Mond am Himmelszelt 
so stille ist's in Feld und Haus 
und durch die ganze weite Welt, 
giesst Gott der Liebe Segen aus.

Es lispeln leis an Baum und Strauch 
die jungen Blätter weit und breit,
wachgeküsst von dem süssen Hauche
löst sich die Erd in Seligkeit.

Und dennoch weiss ich dass zur Stund 
so manches Herz sich quält allein
und dass auf manchen Auges Grund
die Thräne blinkt voll bittrer Pein.

Tak často mně to připadá,
když přivinu Tě k sobě,
žes k vůli mně zde na světě
a já že k vůli Tobě.

Není to snadné světem jít
a nezabloudit v scestí;
však štěstí v světě největší,
být druhu svému k štěstí.

A má-li král svou korunu,
bůh má-li svoje nebe,
a má-li ptáček jarní háj :
mám já, panenko, Tebe. 

Ich denk mir oft in meinem Sinn 
wenn wir der Liebe pflegen
dass ich für dich auf Erden
bin und du nur meinetwegen.

'S ist nicht so leicht duch's Leben 
ziehn auf dieser weiten Erden, 
doch kann kein schön'res Glück uns blühn
als Andrer Glück zu werden.

Der Herrgott hat den Himmelsthron
der Vogel grünes Plätzchen,
der König seine goldne Kron--
und ich, ich hab mein Schätzchen.