by Charles Baudelaire (1821 - 1867)
Translation by Jaroslav Haasz (1860 - 1939)

Connais‑tu, comme moi, la douleur...
Language: French (Français) 
Connais-tu, comme moi, la douleur savoureuse,
Et de toi fais-tu dire : " Oh ! l'homme singulier ? "
-- J'allais mourir. C'était dans mon âme amoureuse,
Désir mêlé d'horreur, un mal particulier ;

Angoisse et vif espoir, sans humeur factieuse ;
Plus allait se vidant le fatal sablier,
Plus ma torture était âpre et délicieuse ;
Tout mon cœur s'arrachait au monde familier.

J'étais comme l'enfant avide du spectacle,
Haïssant le rideau comme on hait un obstacle...
Enfin la vérité froide se révéla :

J'étais mort sans surprise, et la terrible aurore
M'enveloppait. -- Eh quoi ! n'est-ce donc que cela ?
La toile était levée et j'attendais encore.

About the headline (FAQ)

Confirmed with Revue contemporaine, neuvième année, seconde série, tome quinzième, Paris: Bureaux de la Revue contemporaine, 1860, pages 96-97. Note: this appears in the 1861 edition of Les Fleurs du mal as number 125 but as number 150 in subsequent editions.


Authorship:

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):


Research team for this text: Emily Ezust [Administrator] , Poom Andrew Pipatjarasgit [Guest Editor]

This text was added to the website: 2007-06-20
Line count: 14
Word count: 108

Sen zvědavého
Language: Czech (Čeština)  after the French (Français) 
Zda znaje, jal o já, bol, jenžto chutný bývá,
dáš říci o sobě: „To zvláštní člověk jest!“
— Já právě umíral. Má duše, lásky chtivá,
v tom zřela divné zlo a chtíč se s hrůzou plést;

tam naděj s úzkostí, ne choutka umínivá.
Čím víc jsem v hodinách zřel písek v dno se nést,
tím více vzrůstala má muka, slastně divá;
a víc jsem vzdálen byl už světa svého cest.

Jak děcko jsem tu byl, jež po divadle touží,
má v záští oponu, jak překážka nás souží…
Přec pravda mrazivá pak vyšla na konec:

Mne děsná halila kol zora, nenadále
jsem neskonal. — A což, to je ta celá věc?
Když plátno zvedlo se, já čekal ještě dále.

Confirmed with BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II, translated by Jaroslav Haasz, Praha: J. Otto, 1919, page 158.


Authorship:

Based on:

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):

    [ None yet in the database ]


Researcher for this text: Andrew Schneider [Guest Editor]

This text was added to the website: 2019-08-25
Line count: 14
Word count: 118