by Charles Baudelaire (1821 - 1867)
Translation by Jaroslav Haasz (1860 - 1939)

Connais‑tu, comme moi, la douleur...
Language: French (Français) 
Connais-tu, comme moi, la douleur savoureuse,
Et de toi fais-tu dire : " Oh ! l'homme singulier ? "
-- J'allais mourir. C'était dans mon âme amoureuse,
Désir mêlé d'horreur, un mal particulier ;

Angoisse et vif espoir, sans humeur factieuse ;
Plus allait se vidant le fatal sablier,
Plus ma torture était âpre et délicieuse ;
Tout mon cœur s'arrachait au monde familier.

J'étais comme l'enfant avide du spectacle,
Haïssant le rideau comme on hait un obstacle...
Enfin la vérité froide se révéla :

J'étais mort sans surprise, et la terrible aurore
M'enveloppait. -- Eh quoi ! n'est-ce donc que cela ?
La toile était levée et j'attendais encore.

About the headline (FAQ)

Confirmed with Revue contemporaine, neuvième année, seconde série, tome quinzième, Paris: Bureaux de la Revue contemporaine, 1860, pages 96-97. Note: this appears in the 1861 edition of Les Fleurs du mal as number 125 but as number 150 in subsequent editions.


Authorship

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):


Research team for this text: Emily Ezust [Administrator] , Poom Andrew Pipatjarasgit [Guest Editor]

This text was added to the website: 2007-06-20
Line count: 14
Word count: 108

Sen zvědavého
Language: Czech (Čeština)  after the French (Français) 
Zda znaje, jal o já, bol, jenžto chutný bývá,
dáš říci o sobě: „To zvláštní člověk jest!“
— Já právě umíral. Má duše, lásky chtivá,
v tom zřela divné zlo a chtíč se s hrůzou plést;

tam naděj s úzkostí, ne choutka umínivá.
Čím víc jsem v hodinách zřel písek v dno se nést,
tím více vzrůstala má muka, slastně divá;
a víc jsem vzdálen byl už světa svého cest.

Jak děcko jsem tu byl, jež po divadle touží,
má v záští oponu, jak překážka nás souží…
Přec pravda mrazivá pak vyšla na konec:

Mne děsná halila kol zora, nenadále
jsem neskonal. — A což, to je ta celá věc?
Když plátno zvedlo se, já čekal ještě dále.

Confirmed with BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II, translated by Jaroslav Haasz, Praha: J. Otto, 1919, page 158.


Authorship

Based on

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

    [ None yet in the database ]


Researcher for this text: Andrew Schneider [Guest Editor]

This text was added to the website: 2019-08-25
Line count: 14
Word count: 118