I Que m'importe que tu sois sage ? Sois belle ! [et]1 sois triste ! Les pleurs Ajoutent un charme au visage, Comme le fleuve au paysage ; L'orage rajeunit les fleurs. Je t'aime surtout quand la joie S'enfuit de ton front terrassé ; Quand ton cœur dans l'horreur se noie ; Quand sur ton présent se déploie Le nuage affreux du passé. Je t'aime quand ton grand œil verse Une eau chaude comme le sang ; Quand, malgré ma main qui te berce, Ton angoisse, trop lourde, perce Comme un râle d'agonisant. J'aspire, volupté divine ! Hymne profond, délicieux ! Tous les sanglots de ta poitrine, Et crois que ton cœur s'illumine Des perles que versent tes yeux ! II Je sais que ton cœur, qui regorge De vieux amours déracinés, Flamboie encor comme une forge, Et que tu couves sous ta gorge Un peu de l'orgueil des damnés ; Mais tant, ma chère, que tes rêves N'auront pas reflété l'Enfer, Et qu'en un cauchemar sans trèves, Songeant de poisons et de glaives, Éprise de poudre et de fer, N'ouvrant à chacun qu'avec crainte, Déchiffrant le malheur partout, Te convulsant quand l'heure tinte, Tu n'auras pas senti l'étreinte De l'irrésistible Dégoût, Tu ne pourras, esclave reine Qui ne m'aimes qu'avec effroi, Dans l'horreur de la nuit malsaine Me dire, l'âme de cris pleine : " Je suis ton égale, ô mon Roi ! "
R. Piacentini sets stanza 1
Confirmed with Le Parnasse contemporain : receuil de vers nouveaux, premier receuil, [Paris?]: Alphonse Lemerre, 1866, pages 67-69. Also confirmed with Œuvres complètes de Charles Baudelaire, vol. I : Les Fleurs du mal, Spleen et Idéal, Paris: Michel Lévy frères, 1868, page 220-221. Note: in this edition, in line 6-3, the word "trèves" is spelled "trêves" and has been corrected above.
First published by Alphonse Lemerre in Le Parnasse contemporain : receuil de vers nouveaux, premier receuil, 1866; also appears under Spleen et Idéal as number 90 in the 1868 edition of Les Fleurs du mal.
1 omitted by PiacentiniText Authorship:
- by Charles Baudelaire (1821 - 1867), "Madrigal triste", appears in Les Fleurs du mal, in 1. Spleen et Idéal, no. 90, Paris(?), Alphonse Lemerre, first published 1866 [author's text checked 3 times against a primary source]
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- by Marguerite Canal (1890 - 1978), "Madrigal triste", published 1940 [ high voice and piano ], from Sept Poèmes de Charles Baudelaire, no. 4, Éditions Henry Lemoine [sung text not yet checked]
- by Riccardo Piacentini (b. 1958), "Madrigal triste", 1996, stanza 1, from Fugitives. Tre frammenti da Baudelaire, no. 3 [sung text checked 1 time]
- by Maurice Rollinat (1846 - 1903), "Madrigal triste" [ voice and piano ], from Six poésies de Ch. Baudelaire, no. 2 [sung text not yet checked]
- by Aimée Strohl (1865 - 1941), "Madrigal triste", 1894 [ soprano and piano ], from Six Poésies de Baudelaire mises en musique, no. 6, Paris : Toledo & Ce [sung text not yet checked]
Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):
- CZE Czech (Čeština) (Jaroslav Haasz) , "Smutný madrigal"
Research team for this page: Emily Ezust [Administrator] , Poom Andrew Pipatjarasgit [Guest Editor]
This text was added to the website: 2008-11-24
Line count: 42
Word count: 223
Co platno, že chceš moudrá býti? Buď krásna a buď smutna! Žal tvář dovede vždy vyzdobiti, jak řeka krajinu; a kvítí vždy po bouřce zas mládne dál. Zvlášť mám tě rád, když prchne v hoři ples od skráně tvé zvrácené; když srdce tvé se v hrůzu noří; když nad tvou přítomností tvoří se oblak doby ztracené. Rád mám zrak tvůj, když krůpěj sklání se horká v něm, co krve dech; když, ač tě hýčkám svojí dlaní, tvá těžká úzkost zazní maní, jak chrapot v smrtných zápasech. Ó, božská rozkoši! já ssaji, ó, hymno z hloubky, slastná tak! vzlyk všecken, jejžto hruď tvá tají, a myslím, že v tvém srdci plají ty perly, jež tvůj roní zrak! * Vím, že tvé srdce, v němžto splývá vždy kořen lásek zhynulých, plá ještě jako výheň živá, že v hrudi tvé se cosi zhřívá, jak duchů prokletých je pych. Však pokud Pekla zrcadlení se, drahá, nezjeví v tvých snách, a pod můrou ty v stálém chvění sníc o jedech a zápolení a chtějíc olovo a prach, všem otvírajíc pouze s bázní, a pohromy vždy tušíc kus, se svíjejíc, když chvíle zazní, ty nepocítíš děsných strázní, jež budí neodvratný Hnus — nebudeš — kněžno v poutech — moci, mne milujíc jen s úděsem, mně v hrůze nezdravé té noci již říci, kvílíc bez pomoci: „Můj Kníže, tobě rovna jsem!“
Confirmed with BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II, translated by Jaroslav Haasz, Praha: J. Otto, 1919, pages 81-83.
Text Authorship:
- by Jaroslav Haasz (1860 - 1939), "Smutný madrigal" [author's text checked 1 time against a primary source]
Based on:
- a text in French (Français) by Charles Baudelaire (1821 - 1867), "Madrigal triste", appears in Les Fleurs du mal, in 1. Spleen et Idéal, no. 90, Paris(?), Alphonse Lemerre, first published 1866
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- [ None yet in the database ]
Researcher for this page: Andrew Schneider [Guest Editor]
This text was added to the website: 2019-08-25
Line count: 41
Word count: 224