V národním tónu = Im Volkston. Vier Lieder für 1 Singstimme mit Pianofortebegleitung

Dobrú noc, má milá, dobrú noc,
nech ti je Pán Boh sám na pomoc.
Dobrú noc, dobre spi,
nech sa ti snívajú milé sny!

Snívaj sa ti sníčok, ach snivaj,
keď vstaneš, sníčoku veru daj,
že ťa ja milujem,
srdiečko svoje ti darujem.

Gute Nacht, Mägdlein mein
 . . . . . . . . . .

— The rest of this text is not
currently in the database but will be
added as soon as we obtain it. —

Žalo dievča, žalo trávu
neďaleko Temešváru,
keď nažalo, poviazalo,
na šuhajka zavolalo:

"Šuhaj, šuhaj z druhej strany,
poď mi dvíhať batoh trávy!"
Nech ti dvíha otec, máti,
nechce-li ťa za mňa dáti.

Ešte ťa len kolimbali,
už ťa za mňa slubovali:
ešte si len húsky pásla,
už si v mojom srdci riastla.

Nah' bei Temesvar, dem Städtchen
 . . . . . . . . . .

— The rest of this text is not
currently in the database but will be
added as soon as we obtain it. —

Ach, není, není tu, 
co by mě těšilo,
ach, není tu, není, 
co mě těší.

Co mě těšívalo, 
vodou uplynulo,
ach, není tu, není, 
co mě těší!

Vždycky mně dávají, 
co se mně nelíbí,
vždycky mně dávají, 
co já nechci.

Dávají mně vdovce, 
ten má jen půl srdce,
ach, není tu, není, 
co mě těší.

Ach, není, není tu, 
co by mě těšilo,
ach, není, není tu, 
co mě těší!

Ach wie ist weit, so weit, 
was meine Seeligkeit,
ach wie ist weit, so weit, 
was mich erfreut!

Was mich beglückte, 
ihr Wellen, ihr nahmt es mir,
ach, brächtet ihr 
mein Glück wieder zurück!

Schwer dich das Ackern quält, 
wenn Roß, wenn Pflug dir fehlt;
Lieb', die nicht 's Herz gebot, 
gleicht solcher Not.

Wie solch ein Ackern, ist
Lieb', die nicht kos't, nicht küßt,
Lieb', die nicht küssen lehrt,
Keiner begehrt.

Ach wie ist weit, so weit,
was meine Seeligkeit!
Mich will ein Wittwer frei'n,
mein soll er sein.

Dem sank in's kühle Grab
halb schon sein Herz hinab,
halb nahm's sein Weib mit sich,
halb hab' es ich.

Ej, mám já koňa faku, co ma dobre nosí,
po horách, po dolách, po studenej rosi.

Ej, mal som síkorenku, zlámala si nožku:
podaj mi, má milá, čerstvej vody trošku.

Ej, mal som frajerečku ako iskerečku:
ale ma sklamala, strela v jej' srdečku!

Mein ist ein feurig' Rösslein: Fasse ich die Zügel,
rasch jagt dahin mein Falb' durch's Tal, als hätt' er Flügel.
Trägt mich gut
durch die Flut
über Berg' und Hügel.

Mein war ein herzig' Vöglein, war mir Augenweide,
da brach's ein Füßchen sich, ach, brach's zu meinem Leide.
Mägdelein,
schenk' mir ein,
eh' von hier ich scheide!

Mein war ein holdes Liebchen, keine glich der Süßen,
frisch wie der Morgentau, ein Funkensprüh'n ihr Küssen.
Liebe log,
Liebe trog,
möge sie mir's büßen!