by Friedrich von Schiller (1759 - 1805)
Translation by Karel Dostál-Lutinov (1871 - 1923)

Der Graf von Habsburg
Language: German (Deutsch) 
Available translation(s): CAT DUT FRE
Zu Aachen in seiner Kaiserpracht,
  Im alterthümlichen Saale,
Saß König Rudolphs heilige Macht
  Beim festlichen [Krönungsmahle]1.
Die Speisen trug der Pfalzgraf des Rheins,
Es schenkte der Böhme [des perlenden Weins]2,
  Und alle die Wähler, die Sieben,
Wie der Sterne Chor um die Sonne sich stellt,
Umstanden geschäftig den [Herrscher]3 der Welt,
  Die Würde des Amtes zu üben.

Und rings erfüllte den hohen Balkon
  Das Volk [in freudgem]4 Gedränge,
Laut mischte sich in der Posaunen Ton
  Das jauchzende Rufen der Menge.
Denn geendigt nach langem verderblichen Streit
War die kaiserlose, die schreckliche Zeit,
  Und ein Richter war wieder auf Erden.
Nicht blind mehr waltet der eiserne Speer,
Nicht fürchtet der Schwache, der Friedliche mehr,
  Des Mächtigen Beute zu werden.

Und der Kaiser ergreift den goldnen Pokal,
  Und spricht mit zufriedenen Blicken:
Wohl glänzet das Fest, wohl pranget das Mahl,
  Mein königlich Herz zu entzücken;
Doch den Sänger vermiß ich, den Bringer der Lust,
Der mit süßem Klang mir bewege die Brust
  Und mit göttlich erhabenen Lehren.
So hab ichs gehalten von Jugend an,
Und was ich als Ritter gepflegt und gethan,
  Nicht will ichs als Kaiser entbehren.

Und sieh! in der Fürsten umgebenden Kreis
  Trat der Sänger im langen Talare,
Ihm glänzte die Locke silberweiß
  Gebleicht von der Fülle der Jahre.
"Süßer Wohllaut schläft in der Saiten Gold,
Der Sänger singt von der Minne Sold,
  Er preiset das Höchste, das Beste,
Was das Herz sich wünscht, was der Sinn begehrt,
Doch sage, was ist des Kaisers werth
  An seinem [herrlichsten]5 Feste?"

Nicht gebieten werd ich dem Sänger, spricht
  Der Herrscher mit lächelndem Munde,
Er steht in des [größeren Herren]6 Pflicht,
  Er gehorcht der gebietenden Stunde:
Wie in den Lüften der Sturmwind saust,
Man weiß nicht, von wannen er kommt und braust,
  Wie der Quell aus verborgenen Tiefen,
So des Sängers Lied aus dem Innern schallt,
Und wecket der dunkeln Gefühle Gewalt,
  Die im Herzen wunderbar schliefen.

Und der Sänger rasch in die Saiten fällt
  Und beginnt sie mächtig zu schlagen:
"Aufs Waidwerk hinaus ritt ein edler Held,
  Den flüchtigen Gemsbock zu jagen.
Ihm folgte der Knapp mit dem Jägergeschoß,
Und als er auf seinem stattlichen Roß
  In eine Au kommt geritten,
Ein Glöcklein hört er erklingen fern,
Ein Priester wars mit dem Leib des Herrn,
  Voran kam der Meßner geschritten."

"Und der Graf zur Erde sich neiget hin,
  Das Haupt mit Demuth entblößet,
Zu verehren mit glaubigem Christensinn,
  Was alle Menschen erlöset.
Ein Bächlein aber rauschte durchs Feld,
Von des Gießbachs reißenden Fluthen geschwellt,
  Das hemmte der Wanderer Tritte,
Und beiseit' legt jener das Sakrament,
Von den Füßen zieht er die Schuhe behend,
  Damit er das Bächlein durchschritte."

"Was schaffst du?" redet der Graf ihn an,
  Der ihn verwundert betrachtet.
Herr, ich walle zu einem sterbenden Mann,
  Der nach der Himmelskost schmachtet.
Und da ich mich nahe des Baches Steg,
Da hat ihn der strömende Gießbach hinweg
  Im Strudel der Wellen gerissen.
Drum daß dem Lechzenden werde sein Heil,
So will ich das Wässerlein jetzt [in]7 Eil
  Durchwaten mit nackenden Füßen."

"Da setzt ihn der Graf auf sein ritterlich Pferd,
  Und reicht ihm die prächtigen Zäume,
Daß er labe den Kranken, der sein begehrt,
  Und die heilige Pflicht nicht versäume.
Und er selber auf seines Knappen Thier
Vergnüget noch weiter des Jagens Begier,
  Der andre die Reise vollführet,
Und am nächsten Morgen mit dankendem Blick
Da bringt er dem Grafen sein Roß zurück
  Bescheiden am Zügel geführet."

"Nicht wolle das Gott, rief mit Demuthssinn
  Der Graf, daß zum Streiten zum Jagen
Das Roß ich beschritte fürderhin,
  Das meinen Schöpfer getragen!
Und magst du's nicht haben zu eignem Gewinst,
So bleib es gewidmet dem göttlichen Dienst,
  Denn ich hab es dem ja gegeben,
Von dem ich Ehre und irdisches Gut
Zu Lehen trage und Leib und Blut
  Und Seele und Athem und Leben."

"So mög euch Gott, der allmächtige Hort,
  Der das Flehen der Schwachen erhöret,
Zu Ehren euch bringen hier und dort,
  So wie ihr jetzt ihn geehret.
Ihr seyd ein mächtiger Graf, bekannt
Durch ritterlich Walten im Schweizerland,
  Euch blühn sechs liebliche Töchter.
So mögen sie, rief er begeistert aus,
Sechs Kronen euch bringen in euer Haus,
  Und glänzen die spätsten Geschlechter!"

Und mit sinnendem Haupt saß der Kaiser da,
  Als dächt' er [vergangener]8 Zeiten,
Jetzt, da er dem Sänger ins Auge sah,
  Da ergreift ihn der Worte Bedeuten.
Die Züge des Priesters erkennt er schnell,
Und verbirgt der Thränen stürzenden Quell
  In des Mantels purpurnen Falten.
Und alles blickte den Kaiser an,
Und erkannte den Grafen, der das gethan,
  Und verehrte das göttliche Walten.

View original text (without footnotes)

Confirmed with Gedichte von Friederich Schiller. Zweiter Theil. Zweite, verbesserte und vermehrte Auflage. Leipzig, 1805. Siegfried Lebrecht Crusius, pages 316-322.

Franz Schubert's setting was published in the songbook of his brother Ferdinand: "Der kleine Sänger", Wien 1853

1 Schubert: "Königsmahle"
2 Schubert: "den perlenden Wein"
3 Schubert: "Herrn"
4 Schubert ("Der kleine Sänger"): "mit frohem"
5 Schubert ("Der kleine Sänger"): "herrlichen"
6 Schubert ("Der kleine Sänger"): "größern Herrn"
7 Schubert ("Der kleine Sänger"): "in der"
4 Schubert ("Der kleine Sänger"): "vergangenen

Authorship

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):

  • CAT Catalan (Català) (Salvador Pila) , "El comte d’Habsburg", copyright © 2017, (re)printed on this website with kind permission
  • CZE Czech (Čeština) (Karel Dostál-Lutinov) , "Hrabě z Habsburku", first published 1917
  • DUT Dutch (Nederlands) [singable] (Lau Kanen) , "De graaf van Habsburg", copyright © 2012, (re)printed on this website with kind permission
  • FRE French (Français) (Pierre Mathé) , "Le comte de Habsburg", copyright © 2010, (re)printed on this website with kind permission


Research team for this text: Martin-Beatus Meier , Peter Rastl [Guest Editor]

Text added to the website between May 1995 and September 2003.
Last modified: 2019-01-02 09:15:33
Line count: 120
Word count: 755

Hrabě z Habsburku
Language: Czech (Čeština)  after the German (Deutsch) 
Pln v Cáchách byl staroslavný sál;
Tam v nádheře, v císařském jasu
dlel s posvátnou mocí Rudolf král
při korunovačním kvasu.
Stůl pokrýval falckrabě krajů, kde Rýn,
Čech naléval v poháry perlivých vín,
a voličů sedmice skvělá,
jak hvězdy kol slunce staví se v kruh,
kol vladaře světa rozvila ruch
svých čestných úřadů bdělá.

 Kol dokola balkony, stožáry,
 tam v plesu zřít na hlavě hlavu,
 a v pozounů slavnostní fanfáry
 se mísí jásání davů.
 Vždyť ukončen po dlouhých rozbrojích zas
 čas bezvládí, krutosti, strašlivý čas,
 a soudce zas na zemi vládne.
 Hrot železný nebude slepě už vlást,
 už pokojný občan se nebude třást,
 že mocnému za kořist padne.

Tu císař pozvedá poháru jas
a s vlídným úsměvem praví:
„Aj, slavnost je skvělá, a vzácný je kvas,
jenž královské srdce mi baví.
Leč pěvec mi schází, jenž přináší ples,

jenž hlaholem sladkým by duši nám vznes
a božsky vznešeným pěním.
Tak od mlada vždycky býval můj zvyk,
a čeho vždy rytíř byl milovník,
i jako císař si cením.“

 A ejhle! tu v knížat, dvořanů kruh
 kmet v říze jde vážných kroků;
 jak stříbro jest jeho kadeří pruh
 už pobílen plností roků:
 „Zvuk lahodný zlatých spí ve strunách,
 vždy pěvec o lásce do nich sáh’.
 on Dobra a Krásna dar věstí,
 jak srdce si přeje, co mysl ždá;
 rci, co se ti císaře hodným zdá,
 dnes na výši moci a štěstí? —

„Já nevelím pěvci v slavný ten den“,
dí císař, směje se mile,
„on většímu pánu je podroben,
on poslouchá rozkazu chvíle.
Jak vichor když zahučí povětřím,
kam, odkud přichází, což já vím,
zdroj z hlubin jak skrytých se valí:
tak z nitra vře pěvcova píseň v noc
a probouzí ztemnělých citů moc,
jež zaklety v ňadrech spaly“.

 A pěvec do strun dlaň zabořil hned
 a mohutnou píseň z nich zvonil:

 „Rek čacký k lovu na koně sed,
 by kamzíka plachého honil.
 S ním panoš jel, nesoucí zásobu střel,
 když na statném komoni ku předu spěl
 a na nivu odbočil z lesa:
 Tu zacinkal zvoneček v povzdálí kdes,
 to kostelník zvoní, a za ním kněz
 jde, tělo Kristovo nesa.

Tu hrabě se k zemi uklonil
a pokorně klobouk sňal s hlavy,
by upřímně křesťanskou vírou ctil,
co spasilo lidstva davy.
Leč potok tu řítil se lučinou
a, rozvodněn divokou bystřinou,
se poutníkům do cesty hodil;
kněz na bok svátost odsunul,
by hbitě si s nohou obuv zul
a na druhý břeh se brodil.

 „Co hodláš?“ hrabě se vytasí,
 an v údivu zírá na ně.
 „Jdu k muži, jenž se smrtí zápasí
 a po rajské touží manně;
 zde přišel jsem k lávce, a lávka ta tam,
 tu bystřina odnesla, Pán Bůh ví, kam,
 vír vln ji v bezedno shodil.
 Bych donesl spásu žíznivým rtům,
 je třeba, bych na vzdory přívalům
 bos potokem bystrým se brodil.“

Tu na kůň jej vsadil habsburský rek
a podal mu sám uzdu zlatou,
by chorému přinesl svátostný lék
a vykonal povinnost svatou.
Sám pak si na koně panoše sed
a dále stíhal kamzíků sled
a vesele po horách honil . .
Kněz druhého jitra, v očích jas,
ved hraběti koně za uzdu zas
a se skromným díkem se klonil.

 „Chraň Bůh!“ zvolal hrabě v pokoře,
 „bych užíval k honům déle,
 bych k bojům zasedal na oře,
 jenž nosil mi Stvořitele!
 A nechceš-li přijat jej pro sebe,
 buď věnován službě pro nebe!
 Vždyť já jsem jej daroval tomu,
 jenž svěřil mi pozemský statek a čest,
 mu patří má duše, má krev i má pěsť,
 jsem manem jen jeho domu.“ —

„Tak žehnej Vás Bůh, naše všemocná hráz,
jenž k prosbám chudých se sklání,
nech oslaví zde i nahoře Vás,
jak Vy jste ho uctil v tom dání.
Jste mocný hrabě a známý všem,
váš rytířský mrav zná švýcarská zem;
šest milostných dcer Vám zkvétá.
Jen štěstí dej píti Bůh jejich rtům,

šest korun nech přinesou v mocný Váš dům,
lesk rodů na věčná léta!“

 Skráň v dumách císař ukláněl,
 jak v zašlých dobách když tápe,
 a nyní, kdy zpěváku do očí zřel,
 slov smysl hluboce chápe:
 A náhle poznává knězovu tvář
 a ukrývá slzí proudících zář
 v nach pláště, jenž v záhybech splývá.
 A celý sál dívá se na něho
 a poznává hraběte čackého
 a o Boží dobrotě zpívá.

Authorship

Based on

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

    [ None yet in the database ]


Researcher for this text: Andrew Schneider [Guest Editor]

Text added to the website: 2019-10-06 00:00:00
Last modified: 2019-10-06 18:45:17
Line count: 120
Word count: 701