I Bientôt nous plongerons dans les froides ténèbres ; Adieu, vive clarté de nos étés trop courts ! J'entends déjà tomber avec [des chocs funèbres]1 Le bois retentissant sur le pavé des cours. Tout l'hiver va rentrer dans mon être : colère, Haine, frissons, horreur, labeur dur et forcé, Et, comme le soleil dans son enfer polaire, Mon cœur ne sera plus qu'un bloc rouge et glacé. J'écoute en frémissant chaque bûche qui tombe ; L'échafaud qu'on bâtit n'a pas d'écho plus sourd. Mon esprit est pareil à la tour qui succombe Sous les coups du bélier infatigable et lourd. Il me semble, bercé par ce choc monotone, Qu'on cloue en grande hâte un cercueil quelque part. Pour qui ? - C'était hier l'été ; voici l'automne ! Ce bruit mystérieux sonne comme un départ. II J'aime de vos longs yeux la lumière verdâtre, Douce beauté, mais [tout aujourd'hui]2 m'est amer, Et rien, ni votre amour, ni le boudoir, ni l'âtre, Ne me vaut le soleil rayonnant sur la mer. Et pourtant aimez-moi, tendre cœur ! soyez mère, Même pour un ingrat, même pour un méchant ; Amante ou sœur, soyez la douceur éphémère D'un glorieux automne ou d'un soleil couchant. Courte [tâche]3 ! La tombe attend ; elle est avide ! Ah ! laissez-moi, mon front posé sur vos genoux, Goûter, en regrettant l'été blanc et torride, De l'arrière-saison le rayon jaune et doux !
G. Fauré sets stanzas 1, 3-5
J. Zoubaloff sets stanzas 5-7
P. Nau sets stanzas 5-7
About the headline (FAQ)
View original text (without footnotes)Confirmed with Charles Baudelaire, Les Fleurs de mal, Paris: Poulet-Malassis et de Broise, 1861, in Spleen et Idéal, pages 129-130.
1 some editions: "un choc funèbre"2 some editions: "aujourd'hui tout"
3 some editions: "câche"
Text Authorship:
- by Charles Baudelaire (1821 - 1867), "Chant d'automne", appears in Les Fleurs du mal, in 1. Spleen et Idéal, no. 56 [author's text checked 2 times against a primary source]
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- by Gabriel Fauré (1845 - 1924), "Chant d'automne", op. 5 no. 1 (1871?), published 1879, stanzas 1,3-5 [ voice and piano ] [sung text checked 2 times]
- by Albert Huybrechts (1899 - 1938), "Chant d'automne", 1920 [ soprano and piano ] [sung text not yet checked]
- by Hyppolyte Mirande (b. 1862), "Chant d'automne", published [1884] [ high voice and piano ], from Mélopées, no. 12, Paris, Éd. J. Naus [sung text not yet checked]
- by Pierre Nau , "Chant d'Automne", stanzas 5-7 [ high voice and piano ], Éd. J. Hamelle [sung text not yet checked]
- by Joseph Guy Marie Ropartz (1864 - 1955), "Chant d'automne", 1905 [ voice and piano or orchestra ] [sung text checked 2 times]
- by Jacques-Michel Zoubaloff (1876 - 1941), "Chanson d'automne", stanzas 5-7 [ voice and piano ], from Mélodies, no. 14, Éd. Maurice Senart [sung text not yet checked]
Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):
- CAT Catalan (Català) (Salvador Pila) , copyright © 2023, (re)printed on this website with kind permission
- CZE Czech (Čeština) (Jaroslav Haasz) , "Zpěv podzimní", Prague, J. Otto, first published 1919
- CZE Czech (Čeština) (Jaroslav Goll) , "Podzimní"
- ENG English (Peter Low) , "Song of autumn", copyright © 2000, (re)printed on this website with kind permission
- ENG English (Cyril Meir Scott) , "Autumn Song", appears in The Flowers of Evil, London, Elkin Mathews, first published 1909
Research team for this page: Emily Ezust [Administrator] , Poom Andrew Pipatjarasgit [Guest Editor]
This text was added to the website between May 1995 and September 2003.
Line count: 30
Word count: 220
I Ach, za chvíli! a padnou na nás stíny chladné, let našich kraťoučkých buď s bohem výsluní! Slyš, smutečný ten zvuk, když dříví k zemi padne, tím dvorem dlážděným jak temně zaduní! A zima veškerá pak vstoupí do mne: těžká a tvrdá práce, zášť i hrůza, hnus a děs. Jak slunce, v polárním když smutném pekle mešká, mé srdce nebude, než rudý ledu tes. A každý dřeva kus, jak zazní, děsí duši, jak šafot k popravě tam dole měl by stát. Jsem věži podoben, v niž tvrdý beran buší ráz na ráz nezmorně, až nachýlí se v pád. Mně zdá se, na pospěch že někdo rakev sbíjí, když duši uspává ten jednotvárný zvuk... Čí rakev? — Podzim tu a léto — léto míjí: jak signal k odchodu zní tajemný ten zvuk. II Tvých očí sivý svit byl jindy plný vnady, má sladká lásko! dnes vše hořkost vydává, i láska tvá i krb mne nechá bez náhrady, neb toužím po slunci, jak z moře povstává. A přece miluj mne, mé srdce, buď jak matka, ať špatný jsem a zlý, ať jsem i nevděčen! Ať sestra, milenka, buď ty ta rozkoš krátká, den jasný v podletí a západ bez mračen! Ach na krátko! Hrob čeká lačný, nedočkavý! Nech sklonit čelo mé a na tvém klíně skrýt, ať vítám ve stesku, že odchází den žhavý, ten měkký, žlutavý, jak podzim dává, svit.
Confirmed with Charles Baudelaire. Výbor z Květů zla, translated by Jaroslav Groll, Praha : Otto, 1927, pages 35–36.
Text Authorship:
- by Jaroslav Goll (1846 - 1929), "Podzimní" [author's text checked 1 time against a primary source]
Based on:
- a text in French (Français) by Charles Baudelaire (1821 - 1867), "Chant d'automne", appears in Les Fleurs du mal, in 1. Spleen et Idéal, no. 56
Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive):
- [ None yet in the database ]
Research team for this page: Emily Ezust [Administrator] , Andrew Schneider [Guest Editor]
This text was added to the website: 2019-07-14
Line count: 30
Word count: 227