Quand le ciel bas et lourd pèse comme un couvercle
Sur l'esprit gémissant en proie aux longs ennuis,
Et que de l'horizon embrassant tout le cercle
Il nous [fait]1 un jour noir plus triste que les nuits ;

Quand la terre est changée en un cachot humide,
Où l'Espérance, comme une chauve-souris,
S'en va battant les murs de son aile timide,
Et se cognant la tête à des plafonds pourris ;

Quand la pluie étalant ses immenses traînées
D'une vaste prison imite les barreaux,
Et qu'un peuple muet [d'horribles]2 araignées
Vient tendre ses filets au fond de nos cerveaux,

Des cloches tout-à-coup sautent avec furie
Et lancent vers le ciel un affreux hurlement,
Ainsi que des esprits errants et sans patrie
Qui se mettent à geindre opiniâtrément.

-- Et [d'anciens]3 corbillards, sans tambours ni musique,
Défilent lentement dans mon âme ; [et,]4 l'Espoir
[Pleurant comme un vaincu, l'Angoisse]5 despotique
Sur mon crâne incliné plante son drapeau noir.

About the headline (FAQ)

View original text (without footnotes)

Confirmed with Les Fleurs du mal, Spleen et Idéal, Paris: Poulet-Malassis et de Broise, 1857, pages 144-145. Also confirmed with Les Fleurs du mal, Spleen et Idéal, Paris: Poulet-Malassis et de Broise, 1861, pages 176-177. Also confirmed with Œuvres complètes de Charles Baudelaire, vol. I : Les Fleurs du mal, Spleen et Idéal, Paris: Michel Lévy frères, 1868, pages 202-203. Punctuation and formatting follows 1857 edition. Note: this was number 62 in the 1857 edition of Les Fleurs du mal but number 78 or 80 in subsequent editions.

¹ 1861 and 1868 editions: "verse"
² 1861 and 1868 editions: "d'infâmes"
³ 1861 and 1868 editions: "de longs"
⁴ omitted in 1861 and 1868 editions
⁵ 1861 edition: "Vaincu, pleure, et l'Angoisse atroce,"

Authorship

• by Charles Baudelaire (1821 - 1867), "Spleen", appears in Les Fleurs du mal, in 1. Spleen et Idéal, no. 62, Paris, Poulet-Malassis et de Broise, first published 1857 [author's text checked 4 times against a primary source]

Musical settings (art songs, Lieder, mélodies, (etc.), choral pieces, and other vocal works set to this text), listed by composer (not necessarily exhaustive)

• by Gilles Auger (b. 1957), "Spleen 4", 2009 [ medium voice (male voice) and piano ], from Spleen, no. 4 [sung text not yet checked]
• by Armand Bournonville (d. 1957), "Spleen" [ high voice and piano ], Nancy, Éd. Dupont-Metzner [sung text not yet checked]
• by Vincent Minazzoli , "Spleen", 1989 [ high voice and piano ], from Cinq Poèmes de Baudelaire, no. 1 [sung text not yet checked]

Available translations, adaptations or excerpts, and transliterations (if applicable):

• CZE Czech (Čeština) (Jaroslav Goll) , "Spleen (2)"
• CZE Czech (Čeština) (Jaroslav Haasz) , "Spleen (3)"
• POR Portuguese (Português) (Delfim Guimarães) , "Spleen"

Research team for this text: Emily Ezust [Administrator] , Poom Andrew Pipatjarasgit [Guest Editor]

This text was added to the website: 2014-01-18
Line count: 20
Word count: 156

Když nebe nízko je, jak těžký příkrov stmělý, —
že duše, vzdychajíc, je plenem dlouhých běd, —
a když nám s obzoru, kruh objímajíc celý,
den leje černější, než smutných nocí sled;

když země změněna je vlhkém ve vězení,
kde jako netopýr ulétá Naděj nám
a bije o stěny v bojácných křídel chvění,
svou hlavou vrážejíc ve shnilých stropů trám;

když příval bez konce své pruhy rozprostírá,
a širou žaláře tak napodobí mříž,
a bídných pavouků se národ němý vtírá,
by napial sítě nám až v samou mozku skrýš,

tu zvony najednou výš skočí v divé strasti
a k nebi vyrazí řev ohavný a křik,
jak duše bloudící a nemající vlasti,
jež znovu dávají se v tvrdošíjný vzlyk.

— A vozy pohřební, bez bubnů, hudby, zvolna
mou duší míjejí; na zemi Doufání
tam pláče; Úzkost však, ta krutá, neodolná,
mně černým praporem leb kleslou zaclání.